Povídky jsou prostě super! Nic jiného po přečtení Ilustrátorky Lenky Sobotové napsat nemůžu. A jsem za to moc ráda.

Nyní vychází autorčina druhá sbírka Suchý konce a jiné pocity, bylo tedy na čase přečíst její prvotinu. Byla jsem velmi mile překvapená. Musím se opakovat, ale české literární holky prostě válí. Zdaleka to nejsou jen tradiční jména jako Alena Mornštajnová, Petra Soukupová, Petra Hůlová, Kateřina Tučková, Bianca Bellová nebo Radka Denemarková. Vychází další knížky i Haně Kolaříkově, Jakubě Katalpě nebo Ivaně Myškové, Dita Táborská debutuje Malinkou. Ve výčtu českých spisovatelek by neměla chybět ani Radka Třeštíková. Musím se ale přiznat, že její tvorba mi k srdci úplně nepřirostla. Masové oblibě Třeštíkové to jistě neublíží :-).

Ilustrátorka je název celé sbírky i jedné povídky. Všechny povídky pojí naprosto věrohodné postavy, může to být kdokoli z nás: sousedka, která je svědkem (nejen) domácího násilí, čtyřicetiletá žena chytající se možná poslední možnosti mít dítě, těhotná, ale (možná) potrácející, studentka řešící partnerovu nevěru, umělec bohém snažící se vyrovnat se se svým mnohonásobným otcovstvím nebo matka doprovázející své dítě na lázeňském pobytu. Vše je napsané jen tak mimochodem, civilně, bez zbytečného patosu. Čtete jednu povídku za druhou, až zjistíte, že jste na konci sbírky. V tomto pohledu jsem ráda za moji prodlevu, můžu hned začít číst Suchý konce a jiné pocity. Už ji mám doma, chvilku ale počkám, aby to nepřepálila. Znáte to, dobrého pomálu :-).

A jen tak mimochodem, Lenka Sobotová přeložila mj. Deboru, autobiografický román Esther Singer Kreitmanové. Ukazuje život v ortodoxní polské židovské rodině na počátku 20. století. O té někdy příště.

Moje hodnocení: 90 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Lenka Sobotová

Nakladatel: Argo (2013)

Počet stran: 188

 

Kam dál:

Povídky jsem už opakovaně doporučovala, mrkněte tady. Jestli můj blog čtete pravidelně nebo i jen  občas, víte, že nedám dopustit na Alenu Mornštajnovou. Zkuste kromě nyní všude skloňované Hany také Slepou mapu nebo Hotýlek. Začněte Slepou mapou, ta je opravdu výborná. Chybu jistě neuděláte s Pravým leopardím kožichem Hany Kolaříkové. Mohla bych takhle pokračovat dál, výše uvedené spisovatelky podle mě prostě umí. Nesmím také zapomenout na Markétu Pilátovou a její tvorbu. Co třeba Mou nejmilejší knihu – četli jste?

 

Co budu číst:

Kromě výše uvedených Suchých konců a jiných pocitů nám v plánu Malinku Dity Táborské, Nícení nebo Bílá zvířata jsou velmi často hluchá Ivany Myšíkové a Němce Jakuby Katalpy. Plány veliké.

Ze zahraniční tvorby to jistí pátý díl Milénia Davida Lagercrantze, Faktura Jonase Karlssona, Na Sibiř Pera Pettersona nebo Kruté časy Iana Manooka. Uvidíme, jak to poskládám. A co všechno dalšího objevím.

Jaké jsou vaše knižní plány?