Jak jsem psala v poslední recenzi, opravdu nečtu jen severskou literaturu. Podívejte :o). Včera jsem dočetla Amerikánu. A je to Kniha s velkým K :o). Výborná grafika obálky, 552 stran a hlavně děj, který si vysoce nastavenou laťku z úvodu drží prakticky celou dobu.

Amerikána je jedna z jarních novinek nakladatelství Host. Těšila jsem se na ni celkem dlouho, už od chvíle, kdy jsem listovala jejich edičním plánem. Myslím, že jsem podobnou knížku (minimálně v několika posledních letech) nečetla. Vypráví příběh mladého nigerijského páru, Ifemelu a Ibinzeho. Oba studují na univerzitě, plánují si společnou budoucnost. On sní o Americe, příležitost odjet do Ameriky a studovat tam dostane ale ona. Obinze nechce, aby si Ifemelu nechala takovou příležitost ujít, tak odjede. Obinze jí slíbí, že jakmile dostane vízum, přiletí za ní. Vízum ale nedostane. Ifemelu prožívá velmi krušné začátky a americký sen vypadá spíš jako velká bublina a nedosažitelná chiméra. I když se stále snaží sehnat zaměstnání, nemá úspěch. Nakonec přeruší i kontakt s Obinzem a jejich cesty se na patnáct let rozjedou. Za tu dobu si vymění jen několik strohých mailů, které toho druhého spíše zraní. Ifemelu nakonec svůj americký sen prožívá, má vše, čeho chtěla dosáhnout, ale přeci jen jí něco chybí. Obinze zase prožívá nigerijský sen. Seznámil se s vlivnými lidmi a sám se brzy stal jedním z nich. I on má vše, co si přál, daří se mu, je ženatý s krásnou a oddanou ženou, má dceru. Ani on ale není úplně šťastný.

Amerikána je nejen příběh Ifemelu a Obinzeho a rozhodně to není pouze love story. Zabývá se hodně rasovou otázkou, pohledem černochů na bělochy, bělochů na černochy, ale i černochů na černochy. Ukazuje, jak těžké je začít naprosto od nuly, pomalu se vypracovávat, jak žít s něčím, co nemůžete ovlivnit. Autorka vytvořila naprosto reálné a uvěřitelné postavy. I když má kniha více než 500 stran, přečetla jsem ji hodně rychle. Příběh Ifemelu se střídá s příběhem Obinzeho, současnost se prolíná s minulostí. Děj přeskakuje z Nigérie do Ameriky a Anglie, aby si opět mohla vzít hlavní slovo Nigérie. Ukazuje život pod vojenskou diktaturou, která mohla být pro někoho zlatou klecí, pro jiné peklem, svobodný život v Americe, jenž ale v reálu až tak svobodný není, polosvobodný život nelegálního imigranta v Anglii a v neposlední řadě také touhu po návratu do rodné země.

Vše se pomalu připravuje na velké finále. Je ale po tolika letech a za současných okolností happy end vůbec možný?

Moje hodnocení: 90 %

O trochu víc mě bavil příběh Ifemelu, výborný byl její blog a postřehy s ním spojené. Trochu mě otravoval Ifemelin přítel Blaine a její život s ním. Skvěle vystavený je také příběh tetičky Uju.

Na problematiku rasy nahlíží autorka prostřednictvím Ifemelu mimo jiné i ženským praktickým pohledem. Co znamená, když si koupíte náplast tělové barvy? Jak si správně upravit nezkrotné africké kudrliny, abyste co možná nejvíce zapadly a udělaly dobrý dojem. I když otázkou zůstává, mezi koho chce vlastně nejen Ifemelu zapadnout. Vtipné byly politické glosy, kterých se ale jistě nebojte. Hillary Clintonová přitáhne ženy voličky, Barack Obama zase černochy. Koho ale budou volit černošky? :o)

Když jsem recenzi začínala psát, myslela jsem na 85 %, ale během psaní z toho jasně vzniklo 90 %. Je to opravdu skvělá kniha, jděte do ní. Děj i počet stran potěší i opravdové knihomilce.

 

Bibliografické údaje:

Autor: Chimamanda Ngozi Adichieová

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 552

 

Kam dál:

Když jsem hledala knížky s podobnou tematikou, našla jsem Touhy Džendeho Džongy od Imbolo Mbue, zatím jsem je ale nečetla. Přiznám se, že jsem zatím nečetla ani Únavu materiálu od Marka Šindelky.

O českých návratech z emigrace vypráví například Ženy mezi dvěma světy Pavly Frýdlové. Ty jsem četla :o).

 

Co budu číst dál:

Je toho spousta. Nakupovala jsem teď knížky ve velkém. Čeká mě tak Kouzelníkův únik z reality, Hana, Marie a Magdalény, Kniha zrcadel, Letní host, Múza… Máte se na co těšit :o)