Nejde to jinak, stejně jako Čekání na Bojanglese je Berlín 1936 jasná volba pro přidání audio rozměru. V tomto případě se jedná o Goody Goody Teddyho Stauffera. Reklamu rychle přeskočte a vítejte v Berlíně v srpnu roku 1936.

V té době se v Německu konala veliká propagandistická akce, která měla světu ukázat jeho velikost, a to XI. olympijské hry. Ve 129 soutěžích vystoupily téměř 4000 účastníků ze 49 zemí. Olympijské rekordy padly v 41 disciplínách, v 15 z nich se zároveň jednalo o rekordy světové. Nejúspěšnějším státem se stalo Německo (33 zlatých medailí, 26 stříbrných, 30 bronzových), následovaly ho Spojené státy (24 medailí zlatých, 20 stříbrných, 12 bronzových) a Maďarsko (10 zlatých, jedna stříbrná, pět bronzových). Američan Jesse Owens získal nejvíce medailí (čtyři zlaté), nejlepší Němec atlet Konrad Frey pak tři zlaté.

Hry to měly ze začátku celkem nahnuté. Spojené státy pohrozily, že se nezúčastní, pokud za Německo nenastoupí také židovští sportovci. Německo bylo pod drobnohledem mezinárodního hnutí a situaci bylo potřeba vyřešit. Hitler o hry v Německu velmi stál. Původní protiargument Německa, že Židé jsou od Němců dokonale odděleni, takže za Německo logicky nemohou nastoupit, neuspěl. Tak na hry dostala pozvánku Helene Mayerová. Pro národní socialisty byla přijatelnější než Gretel Bergmannová. Důvod byl jednoduchý. Kritériem by sice měly být sportovní výsledky, ale nebylo tomu tak. Rozhodlo to, že Helene byla poloviční Židovka, zato Gretel úplná. Helene je ona hajlující žena na fotografii. Mezinárodní společenství bylo spokojené, USA souhlasily se svou účastí a hry mohly začít.

Němci se snažili připravit dokonalé divadlo, režii drželi pevně v rukou. Vybudovali sportoviště, vše zaznamenával obrovský tým Leni Riefensthalové. Vzniklo veliké množství obrazového materiálu, ze kterého pak  Riefensthalová sestříhala několik celovečerních filmů. Hitler sám hry sledoval, davy mu nadšeně aplaudovaly. Jedné americké fanynce se dokonce podařilo ho nečekaně políbit. Viděl spoustu německých úspěchů i několik nečekaných proher, do dějin ale vešly zejména čtyři triumfy Jesseho Owense. Vždyť co mohlo protiřečit nadřazenosti árijské rasy víc než opakované vítězství amerického černocha.

Přes den se sportovalo, po večerech a v nocích žilo. V průběhu her sportovci snědli 80 261 kg masa, 3047 kg čerstvých ryb, 8858 kg těstovin, 60 827 kg pečiva, 58 622 kg čerstvé zeleniny, 55 200 kg brambor, 232 029 kg vajec, 24 060 citronů a 233 748 kg pomerančů, vypili 2478 kg kávy, 72 483 litrů mléka. Nacisté pořádali opulentní večírky se spoustou jídla i pití, v centru Berlína vyhrával swing a jazz, ačkoli se jednalo o černošskou hudbu často židovských autorů. Miláčkem Berlína byl právě Teddy Stauffer a jeho Original-Teddies. Jejich píseň Goody Goody se stala soundtrackem léta. Pozlátko bylo dokonalé, projevy antisemitismu a útlaku jakýchkoli skupin nehodících se ideologii nebyly tak viditelné jako dosud a samozřejmě později. A to přitom pouhých 25 km od centra Berlína rostl koncentrační tábor Sachsenhausen.

Berlín se stal centrem sportovního, kulturního a jakéhokoli dalšího života. Ve městě se sešla smetánka z celého světa. Mezi nimi  třeba i spisovatel Thomas Wolfe, Američan naprosto uchvácený Německem. Sledem několika událostí, nenápadných poznámek ale patřil k menšině, která německou hru prokoukla. Došlo mu, jak se země, kterou má tak rád, mění. „Byl to mor ducha – neviditelný, ale zjevný, jako smrt.“

Oliver Hilmes seskládal dokonalou mozaiku, jen těžko lze odhadovat, kolik času strávil v archivech vyhledáváním nejrůznějších detailů. Vše zpracoval velmi přitažlivou formou, čtete hodně napínavou knihu, i když/právě proto vychází pouze z reality.

Za mě jednoznačné doporučení, je to velmi příjemné knižní překvapení.

Moje hodnocení: 95 %

 

Bibliografické údaje:

Autor:  Oliver Hilmes

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 310

 

Kam dál:

Podobnou časosběrnou knihu představuje také 1913, která také rozhodně stojí za přečtení.

Berlín jsem četla po Ku-klux-klanu, bylo to docela zajímavé srovnání.  Věci mi do sebe dokonale zapadly. Třeba Jesse Owens – Hitlerovi před očima porážel árijce, vyhrál, co se dalo, ale ve Státech musel jet na recepci pořádanou na jeho počest nákladním výtahem, protože v normálním nemohl coby černoch jet s bělochy.  Ostatně srovnávání postavení Židů a černochů najdete v knížce hodně.

 

Co budu číst:

Nevím, nejradši bych pokračovala v další reportážní knize, ale na chvíli se zase vrátím k beletrii. Viděla bych to na Do vnitrozemí Vladimíry Valové nebo Tohle jsem měla napsat v přítomném čase Helle Helle.