Ačkoli by se mohlo zdát, že Mých prvních 54 000 let je kniha odborná, hutná, s potenciálem zaujmout jen určitý okruh čtenářů, není tomu tak. Je sice nabitá fakty z oblasti genetiky, evoluce a archeologie, ale Karin Bojsová vše vztáhla ke své rodině. Nečtete proto jen učebnicové informace, ale subjektivně zabarvený text. Kniha tak působí o hodně civilněji, máte pocit, že se probíráte historií jedné rodiny, i když začínáte předky vzdálenými, a rodina je proto hodně rozvětvená.

Spíš tady jde o emoce. Můžeme myslet na svou matku, babičku, prababičku a pak si představovat dalších tisíc generací dcer a matek. V mém případě skončím mezi lidmi doby ledové, kteří hráli na nejstarší flétny světa, vytvářeli známé jeskynní malby, vynalezli jehlu a ochočili psa. Rozhodla jsem se, že se vydám na cestu a prozkoumám, jak mí příbuzní žili.“

Jen poznámka pod čarou. Jen o dcerách a matkách nepíše proto, že by mužům nepřikládala patřičnou důležitost, ale protože se v knize zpočátku zabývá mitochondriální DNA, tj. genetickou informací, které se dědí po mateřské linii. Muže samozřejmě nevynechává, věnuje se i dědičnosti založené na jaderné DNA. Na své předky se tak může dívat z více úhlů a vytěžit maximum informací.

Katarina porodí Gretu. Greta má dceru Johannu. Johanna byla matkou Anny-Grety, která porodí Elin. Elin je matkou Hildy. Hilda porodí dceru, Gunnel, a dva syny Görana a Anderse.

Göran se stane otcem Karin.“

„Otec Måns měl syna Pera, který se stal otcem Johana. Johanovým synem byl Per a Per se stal otcem Johana. Johanovi se narodil syn Nils, tomu se narodil syn Peter, Peterovým synem byl August. August měl Erika, který se stal otcem Görana, Anderse a Gunnel. Göranovi se narodila dcera Karin.“

Čtete historickou detektivku, thriller, místy lehkou romanťárnu a non fiction najednou. Bojsová se probírá svými/našimi předky, píše třeba i o jejich míjení a náhodných setkáních s neandrtálci. Z těchto nahodilých vztahů se narodily tzv. trollí děti, které díky směsi dvou odlišných DNA získaly jakousi evoluční výhodu (rychlá love story je ta romantická linka). Díky genetickým testům Bojsová zjišťuje, do jaké evoluční skupiny patří (detektivní linka). Probírá se výzkumy, odbornými publikacemi, archeologickými nálezy, mezi nimi se skrývá nejedno překvapení, třeba i vražda (opět detektivní nebo až thrillerová linka). Cestuje po světě, nevynechává ani Brno nebo Dolní Věstonice.

Komplexní text, zajímavá a subjektivně vztažená non fiction, aniž by ztratila cokoli ze své objektivity. Kdo jste genetikou nepolíbeni, začnete textem na konci knihy, je na černých stránkách. Bojsová vysvětluje pojmy, s nimiž v knize pracuje. Doplníte střípky, které by třeba mohly chybět, a vyhnete se případnému tápaní a nejistotě.

Moje hodnocení: 90 %

Bibliografické údaje:

Autor: Karin Bojsová

Nakladatel: Paseka (2018)

Počet stran: 392

Kam dál:

Jako první se nabízí Expedice. Bea Uusma do detailů zmapovala nezdařenou Andréeho polární expedici z roku 1897. Nebo třeba Jako bys jedla kámen Wojciecha Tochmana, Impérium Ryszarda Kapuścińského.

Co budu číst:

Čtu Teorii podivnosti Pavly Horákové. Velmi milé překvapení.

A stále poslouchám Terror Dana Simmonse, úctyhodných skoro 36 hodin chvíli trvá 🙂