Oběť bez tváře mně kápla do noty. Po několika hutnějších knihách byl čas na drsňárnu, která by nevycházela ze skutečnosti. Návrat do Švédska tak byl nevyhnutelný 🙂

Pokud se vám líbil seriál Most, bude se vám líbit i Oběť bez tváře, mnohé mají společné. Přejezdy přes Öresundský most jsou prakticky na denním pořádku, spolupráce švédské a dánské policie je nevyhnutelná, i když se ji některým daří alespoň ze začátku bojkotovat, a mrtvých tak přibývá.

Detektiv Fabian Risk se vrací ze Stockholmu do rodného Helsingborgu. Po dovolené má nastoupit na místní kriminálku. Volno se stává spíše teorií, když se najde zavražděný Fabianův spolužák ze základní školy. U sebe měl fotku třídy, na které byl přeškrtnutý černým fixem. A začínají se objevovat další mrtvoly. Umírají různými způsoby na různých místech, spojuje je jen třída.

Za mě jednoznačně palec nahoru, v daném žánru patří rozhodně k těm lepším. Stefan Ahnhem výborně rozehrál novou detektivní sérii. Abych nebyla úplně nekritická, pár věcí by se určitě dalo vytknout. Fabian Risk je sólový hráč, až to chvílemi leze na nervy. Chybělo mi také více informací, co se stalo ve Stockholmu, důvody, proč Fabian odešel ze zaměstnání nebo proč jeho vztah s manželkou skomírá. Sem tam naťuknutí, postupně si sice vytvoříte obrázek v hrubých rysech, ale detaily by neškodily. Vzhledem k tomu, že se jedná o první díl série, prostor ještě bude. To stejné by se ostatně dalo vytknout i Stiegu Larssonovi v Mužích, kteří nenávidí ženy. Milénium jako celek už bylo o něčem jiném, vše zapadlo na své místo.

Některé věci by mohly vyšetřovatelům v Oběti dojít o něco rychleji, děj může působit překombinovaně a vražd je více, než by bylo potřeba. Ale kniha neaspiruje na literární ocenění, je to thriller. V nich vrahovi prochází spousta věcí, než na něj přijdou, něco může být lehce přitažené za vlasy. Výborné jsou naopak falešné stopy. Chvílemi jsem si říkala, že je to přeci úplně jasné. Logicky vystavěné argumenty se mi o několik málo stran rozpadly jako domeček z karet a začínala jsem znova. S autorem deníku, ze kterého jsou úryvky v celé knize, jsem byla také vedle. Odhalení celkem překvapující.

Jestli chcete severskou detektivku, kde se nešetří drsnými vraždami na hodně způsobů a kde není vynechaná ani typická sociální linka, máte slabost pro Öresundský most, neváhejte a jděte do ní.

Moje hodnocení: 78 %

 

Kam dál:

Původně jsem myslela, že budu pokračovat s Hadrovým panákem, ale recenze na něj mě odradily. Tedy zpět na sever. Ze švédských sérií jsem zatím nečetla Zacka Herryho Monse Kallentofta a Markuse Luttemana. Série s Malin Forsovou mě nenadchla, tak vyčkávám…

 

Co budu číst:

Vrátila jsem se k nonfiction a čtu Jeden z nás. Príbeh o Nórsku Åsne Seierstadové, kde mapuje života Anderse Breivika. Výborné, děsivé, ale výborné.