Jedu v knize hodně dlouho a často. Už jako malá jsem ráda poslouchala dědu, když mi četl pohádky, až chudák chraptěl, rodiče měli povinné čtení před spaním, pak jsem se s knížkou schovávala pod peřinu, abych mohla dočíst kapitolu (když ne celou knížku). Během školy to tak slavné nebylo, knižní hody nastaly vždy o prázdninách nebo ke konci zkouškového období, kdy už mě nikdo nemučil. Můj velký knižní boom přišel během těhotenství, měla jsem najednou dost času, tak jsem četla. A četla jsem dál během mateřské i nyní po návratu do práce. Mám moc ráda vůni knížek, ale když se naše knihovna začala podobat knihkupectví, dostala jsem čtečku. Přijala jsem ji nejdřív s rozpaky, později s nadšením. Na tištěné knihy jsem ale nezanevřela, žijeme proto v knihkupectví s nabitou knihovnou i čtečkou :-). Moje babička vždycky říkala, že na knížku musí být, i kdyby na chleba nebylo. Já bych to asi tak nehrotila, ale na knihy skoro vždycky je, v současné chvíli nejen pro mě, ale také pro dceru.

Hana (audiokniha)

Co bych měla napsat o Haně, aniž by to nebylo již 1000+1krát řečeno. Třeba to, jaká je Hana jako audiokniha. Devítiletá Mira ztratila rodiče, sourozence, předčasně jí tak skončilo dětství. Zapovězený věneček pro ni s největší pravděpodobností znamenal záchranu života, který se ale ze začátku redukoval jen na přežívání. Neměla v nikom oporu (alespoň si to myslela), [...]

Běžkyně

Dočetla jsem Běžkyni Petera Maye a už nevím, jak víc bych ho měla vychválit. Mohla bych zkopírovat vše, co už jsem o něm napsala, a sedělo by to. Skvělé, skvělé, skvělé. Jsem asi trochu zaujatá, protože pokud bych měla vybrat tři autory nejlepších krimi sérií, byl by to Stieg Larsson, Åsa Larssonová a právě Peter [...]

Slunečnice

Před časem jsem se zpožděním přečetla Rok zázraků Sarah Winmanové, zvláštní poetickou knihu o devadesátileté Marvellous a mladém veteránovi z druhé světové války Drakovi. Společně rekapitulují, co zažili a pomáhají si se s tím vyrovnat. Do češtiny byla nyní přeložena další kniha Winmanové, v pořadí již třetí. Před Rokem zázraků ještě vyšla Když byl bůh králík. Styl drží. [...]

Gerda; Franklinova létající knihovna; Valentýnka a narozeniny

Gerda „Milí přátelé v moři i na souši, dobří lidé s otevřeným srdcem. Ano, vy všichni, kteří jste právě otevřeli tuhle knížku. Rád bych vám vyprávěl příběh velryby Gerdy, která plula životem a poznávala tajemné kouty oceánů. Příběh touhy, snů, radosti a zklamání, Povím vám, jak malá Gerda zažila ztrátu, objevila svět a našla různé přátele. A [...]

Sobí hora

Sobí hora je naprostá nezbytnost pro fandy finského podivna. Je to jeho švédská variace (v originále ale napsaná v angličtině), která jde v mnoha ohledech ještě dál.  Budu opakovat to, co již bylo o knize řečeno – něco takového jsem ještě nečetla. A to jsem toho ze severu rozhodně nečetla málo. Karin Tidbecková pojí prvky fantasy, sci-fi, [...]

Profesionálka a jiné povídky

Díky sociálním sítím se mi do rukou dostala Profesionálka a jiné povídky Vladimíra Pohoreckého. A díky za to! Spousta knih má údernou propagaci, ale mnohé výborné zapadnou a je to škoda. Jestli máte rádi povídky, Profesionálka by vás minout neměla. Rozhodně patří do skupiny těch, které si pozornost zaslouží. Je to sbírka 15 krátkých povídek [...]

Dokonalé stopy

Přišel čas na správný thriller, sáhla jsem proto po Dokonalých stopách Helen Fieldsové. Četla jsem na ně rozporuplné recenze, někteří vyčítali přílišné násilí nebo zvrhlost hlavního záporáka. Nesouhlasím. Čtete thriller. Když vyšinutý chlapík unese ženu/ženy, což víte z anotace, nic dobrého ji/je nečeká, nezve je na kávu. Ano, místy je Reginald King hodně důrazný, ale třeba [...]

Bílá zvířata jsou velmi často hluchá

Už je to rok a pár dní, co Ivaně Myškové vyšla druhá kniha. A já ostuda jsem se k ní dostala až teď (a radši nebudu říkat, že první kniha Nícení doma přečtení zatím stále čeká). I když jsou to povídky, jde o hutnější texty. Asi před dvěma měsíci jsem sbírku rozečetla, ale musela jsem ji [...]