Jedu v knize hodně dlouho a často. Už jako malá jsem ráda poslouchala dědu, když mi četl pohádky, až chudák chraptěl, rodiče měli povinné čtení před spaním, pak jsem se s knížkou schovávala pod peřinu, abych mohla dočíst kapitolu (když ne celou knížku). Během školy to tak slavné nebylo, knižní hody nastaly vždy o prázdninách nebo ke konci zkouškového období, kdy už mě nikdo nemučil. Můj velký knižní boom přišel během těhotenství, měla jsem najednou dost času, tak jsem četla. A četla jsem dál během mateřské i nyní po návratu do práce. Mám moc ráda vůni knížek, ale když se naše knihovna začala podobat knihkupectví, dostala jsem čtečku. Přijala jsem ji nejdřív s rozpaky, později s nadšením. Na tištěné knihy jsem ale nezanevřela, žijeme proto v knihkupectví s nabitou knihovnou i čtečkou :-). Moje babička vždycky říkala, že na knížku musí být, i kdyby na chleba nebylo. Já bych to asi tak nehrotila, ale na knihy skoro vždycky je, v současné chvíli nejen pro mě, ale také pro dceru.

Zmáťa a Záhada: Všechno dobře dopadne! Vzhůru za dobrodružstvím

Zmáťa & Záhada: Všechno dobře dopadne Zmáťa Čičák bydlí s rodiči a sedmi sourozenci v Hrabošově (dokonalý název pro město, kde bydlí kočičí rodina 🙂 ). Jednoho dne se rodina vypraví vlakem na výlet k babičce Mici. Kočičí máma Alma sice děti přepočítá, ale počty nejsou její silná stránka. Napočítat do osmi nezvládne, a zasněný Zmáťa tak zůstává [...]

Zubr si hledá hnízdo

Zubr si hledá hnízdo je taková dětská roztomilost. Pro rodiče čtecí jednohubka, dětem ale nasadí brouka do hlavy 🙂 Pro děj jsou naprosto nezbytní tukoni. Ale co jsou ti tukoni zač? Je možné je někdy vidět? Jsou to dobří duchové lesa, kteří pomáhají zvířatům. V knížce mají důležitý úkol, je čas uložit zvířata k zimnímu spánku. Předtím [...]

Buzíčci

Po dočtení Víkendu v Londýně jsem hned sáhla po Buzíčcích, sbírce povídek Jana Folného. Výkop má sbírka impozantní. Mladý promiskuitní pornoherec s přerostlým egem. Na přes hubu, ale v závěru i na něj dojde. Folný ho vykreslil tak dobře, až mě od čtení odrazoval. Ostatní povídky už jsou více civilní, rozporuplné pocity, zda číst dál, nebo knihu odložit [...]

Víkend v Londýně

Bilancujete někdy? Ohlížíte se a přemýšlíte, jestli žijete tak, jak chcete, jak jste si představovali? Nebo přežíváte a rezignovali jste? Máte nějaký věk, kterého se bojíte? Který považuje za zlomový? Poslední možnost pro nový začátek? Třem bývalým spolužákům Petrovi, Markovi a Adamovi bude čtyřicet a narozeniny chtějí po dlouhé době oslavit společně v Londýně. Školu sice [...]

Nelidské zdroje

Už jsem to několikrát psala a napíšu to znova - dobré povídky jsou prostě super. Dřív jsem se povídkám spíše vyhýbala, správná kniha musela mít 500+ stran, aby pojmula vše podstatné. Postupně jsem se k nim ale pročetla. Mám toho ještě hodně co dohánět, ale jeden rest už mám splněný – povídky Moniky Petrlové. Nelidské zdroje [...]

1947

Co se vám vybaví, když se řekne rok 1620? Bitva na Bílé hoře? 1914? Začátek první světové války? 1945? Konec druhé světové války? A co 1947? Upřímně, než jsem si přečetla knihu Elisabeth Åsbrinkové, docela bych váhala. Přitom se toho dělo tolik. Svět se začal vzpamatovávat z druhé světové války. Lidé se snažili žít v [...]

Skoncovat s Eddym B.

Édouard Louis ve své knize skoncoval s Eddym B. Na tom by nebylo nic zvláštního, autor prostě zatočil s hlavní postavou, ale tady jde o hodně víc. Édouard Louis je totiž Eddy Belleguelle, tedy Eddy B. Skoncoval s ním nejen v knize, ale hlavně v reálu. Musel, aby mohl žít, nejen přežívat. Velmi otevřeně píše o sobě, o svém [...]

Nazdar, vitamíne

Začnu nezvykle. U knihy Nazdar, vitamíne mám trochu problém s anotací, podle ní bych čekala něco jiného. Uvádí se v ní, že jde o humorný i dojemný příběh o lásce, ztrátě a vzpomínkách v těch nejrůznějších podobách. Knížka podle mě humorná prostě není. Ano, sem tam se vtipná věc stane, občas narazíte na černý vtípek, ale [...]