Jedu v knize hodně dlouho a často. Už jako malá jsem ráda poslouchala dědu, když mi četl pohádky, až chudák chraptěl, rodiče měli povinné čtení před spaním, pak jsem se s knížkou schovávala pod peřinu, abych mohla dočíst kapitolu (když ne celou knížku). Během školy to tak slavné nebylo, knižní hody nastaly vždy o prázdninách nebo ke konci zkouškového období, kdy už mě nikdo nemučil. Můj velký knižní boom přišel během těhotenství, měla jsem najednou dost času, tak jsem četla. A četla jsem dál během mateřské i nyní po návratu do práce. Mám moc ráda vůni knížek, ale když se naše knihovna začala podobat knihkupectví, dostala jsem čtečku. Přijala jsem ji nejdřív s rozpaky, později s nadšením. Na tištěné knihy jsem ale nezanevřela, žijeme proto v knihkupectví s nabitou knihovnou i čtečkou :-). Moje babička vždycky říkala, že na knížku musí být, i kdyby na chleba nebylo. Já bych to asi tak nehrotila, ale na knihy skoro vždycky je, v současné chvíli nejen pro mě, ale také pro dceru.

Oběť bez tváře

Oběť bez tváře mně kápla do noty. Po několika hutnějších knihách byl čas na drsňárnu, která by nevycházela ze skutečnosti. Návrat do Švédska tak byl nevyhnutelný 🙂 Pokud se vám líbil seriál Most, bude se vám líbit i Oběť bez tváře, mnohé mají společné. Přejezdy přes Öresundský most jsou prakticky na denním pořádku, spolupráce švédské [...]

Všetci by sme mali byť feminist(k)ami

Amerikána Chimamandy Ngozi Adichie byla jednou z nejlepších knih, které jsem četla v minulém roce. Zvědavost na její další knihy byla proto veliká. Po Amerikáně jsem si autorku lehce proklepla na netu, její tvorba je pevně spjatá s feminismem a nezůstává pouze u beletrie. Jak jste na tom s feminismem vy? Třeba takové Švédsko hodně dobře. V roce 2015 [...]

Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu

Vydala jsem se na d/Dlouhou cestu na malou, rozzlobenou planetu Becky Chambersové. Sci-fi jsem prakticky nepolíbaná. Něco málo jsem zkusila v minulosti, ale žádná velká hitparáda to pro mě nebyla, tak jsem se vždy vrátila do mých zvyklých knižních vod. Oddaní fanoušci žánru, berte proto recenzi trochu s rezervou. Vy, kdo jste na tom podobně jako já, [...]

Nejlepší pro všechny

Nejlepší pro všechny je dokonalým prototypem skvěle vystavěné knihy. To u Soukupové asi nikoho nepřekvapuje. Ona ale šla dál a propojila literaturu pro děti (Kdo zabil Snížka?) a pro dospělé (Nejlepší pro všechny). Jednoznačně z toho těží čtenář dospělý, v krátké době dostává naservírované dvě autorčiny knihy. Viktor, hlavní dětská postava, se ve Snížkovi objevil, děj na [...]

Podivuhodný život osamělého pošťáka

Podivuhodný život osamělého pošťáka Denise Thériaulta je kniha naprosto dokonalá pro předvánoční dobu a zároveň je to možná to poslední, co byste nyní měli číst. Záleží na tom, jak to máte s Vánocemi. Jestli se těšíte na pohádky, návštěvy, dárky a klidnou atmosféru, jděte do ní, neváhejte. Teplá deka, cukroví a čaj, tj. značka ideál. Vychutnáte [...]

Dům s vypůjčeným výhledem

Dům s vypůjčeným výhledem je na české poměry relativně nezvyklá kniha. Většina autorů zůstává v místních reáliích, samozřejmě nic proti tomu. Naproti tomu třeba Markéta Pilátová zasazuje svoji tvorbu do oblasti Jižní Ameriky, kterou důvěrně zná. Martina Leierová zase využila své zkušenosti ze čtyřletého pobytu v Japonsku a umístila do něj děj své prvotiny Dům [...]

Tři bratři

Dneska recenze a třeba i tip na dárek. Jestli jste to ještě nezaznamenali, budou Vánoce 🙂 K (nejen) Vánocům patří pohádky. I když už jsem velká holka, těším se na ně každý rok, komu vadí vidět je 10x nebo 20x. Představovat Tři bratry otce a syna Svěrákových je asi úplně zbytečné. Jsou to bratři, jejichž [...]

Doupě

Píšu to zas a znova, české literární holky prostě umí. Umí i Jakuba Katalpa. Viděli jste film Babel? Jeho scénář využil stejný koncept jako Jakuba Katalpa v Doupěti. Vypráví o lidech, kteří nemají nic (nebo mají jen naprosté minimum) společného, ale jejich životy se v jednom okamžiku protnou. Nemusí to být nic světoborného, jen se třeba potkají [...]