Jedu v knize hodně dlouho a často. Už jako malá jsem ráda poslouchala dědu, když mi četl pohádky, až chudák chraptěl, rodiče měli povinné čtení před spaním, pak jsem se s knížkou schovávala pod peřinu, abych mohla dočíst kapitolu (když ne celou knížku). Během školy to tak slavné nebylo, knižní hody nastaly vždy o prázdninách nebo ke konci zkouškového období, kdy už mě nikdo nemučil. Můj velký knižní boom přišel během těhotenství, měla jsem najednou dost času, tak jsem četla. A četla jsem dál během mateřské i nyní po návratu do práce. Mám moc ráda vůni knížek, ale když se naše knihovna začala podobat knihkupectví, dostala jsem čtečku. Přijala jsem ji nejdřív s rozpaky, později s nadšením. Na tištěné knihy jsem ale nezanevřela, žijeme proto v knihkupectví s nabitou knihovnou i čtečkou 🙂 Moje babička vždycky říkala, že na knížku musí být, i kdyby na chleba nebylo. Já bych to asi tak nehrotila, ale na knihy skoro vždycky je, v současné chvíli nejen pro mě, ale také pro dceru.
V knize jedu i na sociálních sítích https://www.instagram.com/jeduvknize/ a https://www.facebook.com/jeduvknize/
Pekingský rozparovač
Čínské thrillery končí. A končí velmi efektně. Drsně, krvavě a přitom věrně mayovsky. Jak mě u jiných autorů popisné pasáže velmi často vadí a vnímám je jako narušení děje, u Maye mi to navadí. Spíš naopak. Pokud si na jeho styl zvyknete, má vás, není cesty zpět, čtete jednu jeho knihu za druhou. Pro mě [...]
Koukej, bude to oukej
Sbírka povídek Koukej, bude to oukej Michaely Dočkalové se ke mně dostala díky blogu. Jinak by mě s největší pravděpodobností minula. A i kdybych si jí všimla, asi bych po ní nesáhla, odradila by mě obálka. Vypadá tak trochu lacině, vyzývavě. Žena s modro-zelenými vlasy, velkými slunečnými brýlemi a otevřenými ústy. Asi by mělo platit nesuď knihu [...]
Kůstek 4: Čas zabíjet draky
Čtvrtý díl Kůstka v barevném vydání a za mě trochu rozpačité pocity. Na rozdíl od předchozích dílů se pozornost dělí mezi prozatím ústřední trojici Ferda Kůstek, babča Ben, Trnka a Podfu, kterému se dostává výrazně většího prostoru. V předchozích dílech jeho podvody spíš jen dění doplňovaly, ději ale nedominovaly. Teď se Podfa snaží nejen přechytračit [...]
Prašina 2
Nová Prašina! Nakladatelství Paseka vytáhlo na podzimní Velký knižní čtvrtek celkem slušné trumfy – Nebe nad Jemenem Tomáše Šebka, Autismus & Chardonnay: Pozdní sběr Martina Selnera a Prašina 2: Černý merkurit Vojtěcha Matochy. Jednička Prašiny patřila mezi má nej v minulém roce, i když už dávno nejsem primárně zamýšlená cílovka. Setkání s autorem v rámci [...]
Chirurg (audiokniha)
Chirurg jako audiokniha, moje nadšení tak ještě jednou vydržte, Pavel Batěk coby Hynek Grábl zato rozhodně stojí. Lepší interpret mě nenapadá. A to nejsem ovlivněná seriály z lékařského prostředí. Vím, že v nich Batěk hraje/hrál, nicméně je nesleduji. Nemocnice mi stačí v práci, v televizi se na ni dívat nemusím/nechci. Kdo jste četli recenzi Chirurga, [...]
Introvertka v hlučném světě
Další trefa do černého. Nebo spíš do černobílého autobiografického komiksu Debbie (Deborah) Tung. Debbie je introvertka snažící se bez větší úhony přežít v převážně extrovertním světě. Je vysoce senzitivní, empatická, plachá, trápí se nutkavými obavami a nadměrným přemýšlením. Sociální interakce pro ni představuje stres, neustále analyzuje chování své i svého okolí, rozebírá, co si myslí [...]
1793: Vlk a dráb
„‚Drábe! Drábe Mickele! Tak vstávejte už!‘ Na krátký okamžik, zatímco mu kdosi zuřivě uštědřuje kopance, aby ho vytrhl ze spárů mrákot, pocítí bolest v levé ruce, v té, kterou už nemá. Na místě jeho někdejšího údu visí jen dřevěná protéza vyřezaná z bukového špalíku. Pahýl je zasunut do dutiny vyhloubené v dřevě a v lokti je převázán koženými řemínky. Zařezávají [...]
Naslouchač (kniha i audiokniha)
Naslouchače Petry Stehlíkové mám doma už hodně dlouho, ale stále jsem ho odkládala. Fantasy není můj dominantní žánr, vybírám si jen něco málo, a tak jsem vždy sáhla po něčem jiném. Pak jsem si ale poslechla audioknihu Teorie podivnosti Pavly Horákové, kterou načetla Jitka Ježková. Její interpretace Ady Sabové byla pro mě trefa přesně do [...]