Jedu v knize hodně dlouho a často. Už jako malá jsem ráda poslouchala dědu, když mi četl pohádky, až chudák chraptěl, rodiče měli povinné čtení před spaním, pak jsem se s knížkou schovávala pod peřinu, abych mohla dočíst kapitolu (když ne celou knížku). Během školy to tak slavné nebylo, knižní hody nastaly vždy o prázdninách nebo ke konci zkouškového období, kdy už mě nikdo nemučil. Můj velký knižní boom přišel během těhotenství, měla jsem najednou dost času, tak jsem četla. A četla jsem dál během mateřské i nyní po návratu do práce. Mám moc ráda vůni knížek, ale když se naše knihovna začala podobat knihkupectví, dostala jsem čtečku. Přijala jsem ji nejdřív s rozpaky, později s nadšením. Na tištěné knihy jsem ale nezanevřela, žijeme proto v knihkupectví s nabitou knihovnou i čtečkou 🙂 Moje babička vždycky říkala, že na knížku musí být, i kdyby na chleba nebylo. Já bych to asi tak nehrotila, ale na knihy skoro vždycky je, v současné chvíli nejen pro mě, ale také pro dceru.

V knize jedu i na sociálních sítích https://www.instagram.com/jeduvknize/ a  https://www.facebook.com/jeduvknize/

Chirurg

Chirurg je podle mě prozatím nejlepší kniha Petry Dvořákové. A že konkurence jejích textů je veliká, ať už zmíníme Proměněné sny, Já jsem hlad, Sítě nebo Dědinu. Vzhledem ke své profesi spíše nečtu knihy ze zdravotnického prostředí, potřebuji trochu vypnout. Chirurg v pojetí Dvořákové pro mě znamenal velmi zajímavou výzvu a čas na výjimku. A [...]

Hrobař

Moje první a hned po ní druhá Modrá CREW a s nimi čtyři díly Hrobaře Ralpha Meyera a Xaviera Dorisona. Výborné to bylo, text i kresba. Ačkoli je Hrobař zatím otevřená série, první čtyři díly vypráví zcela uzavřený příběh. Jestli máte rádi westerny – nebo ještě lépe spaghetti westerny, neváhejte a po Hrobařovi sáhněte. Nečekejte [...]

Slova, kde jste?

Prvotina Klary Persson Molly & Zuza o dvojčatech spojených copy se ve Švédsku stala obrázkovou knihou roku 2012 a zároveň nejlepším debutem. Její druhá kniha Maxmilian a Minimalian byla nominována na Augustovu cenu. Vztahy Klaře Persson sedí, zůstává u nich i ve Slova, kde jste? Žofka chce říct Uce strašně důležitou věc. Že pro nic [...]

Ve škole se dějou věci! (audiokniha)

S dcerou postupně objevujeme knihy Fridy Nilsson, a to na více frontách. Ve škole se dějou věci! jsme poslouchaly jako audioknihu, Gorila a já právě čteme. Pěkný mix Astrid Lindgrenové a Tima Parvely. Sedmiletá Hedvika bydlí na samotě v Ängatorpu, typickém švédském červeném domku. Závidí Lise Astrid Lindgrenové, protože měla hned vedle sebe kamarádky Annu [...]

Ariadnina nit

Ariadnina nit je velkoformátová dokonalost, precizní práce s fakty podtržená výbornou grafikou. Přesně tak si představuji encyklopedii s plně využitým potenciálem zaujmout malého čtenáře. Dítě listuje, do nejmenších detailů studuje obrázky a na konci knihy má přehled, který by z prostého textu získalo za mnohonásobně delší čas. Před lety jsem podobně jásala z Map Aleksandry [...]

Zavěšená pizza

Velmi milé překvapení, ideální kniha (nejen) na léto a na dobu předvánoční. Ocení ji ti, kterým se líbí  film Láska nebeská nebo povídky Moniky Petrové (Hafni! a jiné povídky, Mrkev pro vězně, Nelidské zdroje), Profesionálka a jiné povídky Vladimíra Pohoreckého nebo Hod mrtvou labutí Ondřeje Hübla, tu mi kniha připomínala asi nejvíce. Hübl se občas [...]

Mise hygge

Mám ráda knihy, které na první pohled avizují, co od nich můžete čekat. Pokud má kniha na obálce označení feel-good román, jste žánrově doma. Nečekáte nic světoborného, žádná velká moudra nebo existenciální témata. Během čtení jste pak logicky benevolentnější, knize projde spousta věcí, která by vás jinak iritovala. Mise hygge je toho dokonalým příkladem. Novinářka [...]

Prečítané leto – O počasí

Další týden Prečítaného leta je věnován počasí. Výběr byl jednodušší, než se mi na první pohled zdálo.   Pro dospělé Budu se opakovat, ale ještě jednou protočím Expedici: Můj milostný příběh. Pro mě jedna z nejlepších knih, které jsem četla v minulém roce. Severská non fiction s dokonalou grafikou, kterou napsala lékařka, co víc si asi nemůžu přát. [...]