Asi už bylo na čase, aby přišlo nějaké knižní zklamání. Tak je tady a může za něj Gavin Extence a jeho Potíže e empatií. Kniha vyšla v rámci Velkého knižního čtvrtka a musím říct, že nebýt toho, asi bych ji přešla.

Čtu hlavně beletrii, tu bych podle názvu nehádala. Mylně jsem knihu považovala za příručku, která má pomoci těm málo empatickým. Chyba. Je o hodně úspěšném dvaatřicetiletém manažerovi hedgeových fondů. S financemi dělá zázraky, analyzuje, investuje, vydělává miliony ročně. Má vše, peníze, drahý byt, luxusní oblečení, doplňky, ženy, které udělají cokoli, když jen kývne. A nyní má i zhoubný nádor na mozku s prognózou přežití jen několika málo měsíců bez možnosti vyléčení.

S onkologickými pacienty se v práci setkávám každý den. Od závažných nemocí, nepříznivých prognóz, s nimiž se musí vyrovnat nejen pacienti, ale i jejich rodiny, si potřebuji udržet alespoň malý odstup, a tak knihy s podobnou tematikou ve volném čase nečtu. Na Potížích s empatií mě ale zaujala anotací avizovaná emocionální změna. Drsný manažer se postupně mění v někoho, s kým cloumají emoce, kdo se rozpláče při poslechu vážné hudby a neví, co ho děsí víc, jestli nádor nebo změna osobnosti s ním spojená.

Udělila jsem tedy výjimku a začala číst. Kniha mě ze začátku moc nebavila, pak se to zhouplo, do hry vstoupil onkolog, psycholožka, Gabrielovo nejprve popírání (nebo nepřikládání nemoci očekávatelný význam), až postupná akceptace. Úvahy o tom, jestli si Gabriel zachoval své já nebo již veškerou kontrolu nad jeho chováním i cítěním převzal nádor, byly zajímavé, nabízely velký potenciál. Kdyby měla kniha třeba jen polovinu stran a více by rozpracovala tento aspekt, byla by výborná a strašná zároveň.

Bohužel s přibývajícím počtem stran se děj začal posouvat úplně nějak jinam a přibývala klišé. Svět vysokých financí vs odpůrci kapitalismu, vztah postavený na lži a ne moc povedená červená knihovna. Gabriel prozřel a vše před nemocí zaškatulkoval jako špatné, pod vlivem blížící se smrti začal konat dobro. To bych i chápala, jen ta forma.

Sečteno a podtrženo, kniha mě překvapila vlastně dvakrát, v obou případech byla o něčem jiném, než jsem si myslela. Ale ups…

Moje hodnocení: 55 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Gavin Extence

Nakladatel: Argo (2017)

Počet stran: 380

 

Kam dál:

Jestli vás téma života po zjištění závažné nemoci zaujalo, zkuste Pohyblivý písek Henninga Mankella, který právě vycházejí.  Jedná se o autobiografickou knihu, kterou autor sepsal poté, co mu v roce 2014 diagnostikovali nádorové onemocnění. „Píše o ženách a mužích, které nepotkal, ale byl bych si to přál. Píše o lásce a žárlivosti i o odvaze a strachu. A o tom, jaké je to žít s nemocí, která vás ohrožuje na životě.“

Henning Mankell zemřel v říjnu 2015.

Zkuste také Love story Ericha Segala, Hvězdy nám nepřály Johna Greena, Něžnost Davida Foenkinose, Pěnu dní Borise Viana nebo Čekání na Bojanglese Oliviera Bordeuata nebo Na konci samoty Benedicta Wellse. Všechny jsou o (nejen) partnerských ztrátách a vyrovnávání se s nimi a všechny podle mě povedenější než Potíže s empatií.

O ztrátě blízkého člověka je také Všechno jednou pomine Mileny Busquetsové nebo Losos v kaluži Markéty Lukáškové. Ty jsem zatím nečetla, ale mám je obě v plánu, a to hodně brzy.

 

Co budu číst:

Teď měním žánr a uvažuji mezi Trhlinou Jozefa Kariky, Táním Lize Spitové a Entomologovým odkazem Petera Maye.

A vítězem se stává… Peter May :-).

 

Za zaslání děkuji knihkupectví Kosmas.