Od Tváře vody jsem neměla nějaká velká očekávání. Spojení knih a filmů je někdy ošemetné, může vzniknout komerční kravina bez jakékoli přidané hodnoty. V případě Tváře vody se tak naštěstí nestalo. Alespoň pro mě ne. Možná to bylo načasováním. Před ní jsem četla V pasti lží (recenze brzy), kde ve shodě s názvem jedna lež stíhala druhou, nic jiného nebylo důležité. Tvář vody je příjemný protipól, je to především fantasy romanťárna.

Elisa, němý sirotek, už coby dospělá žena pracuje v Occamově středisku, tajném výzkumném institutu v Baltimoru. Společně s ostatními uklízí.

Zelda je tlustá černoška. Yolanda je tuctová Mexičanka. Antonio je šilhavý Dominikánec. Duane je míšenec a nemá žádné zuby. Lucille je albínka. Elisa je němá. Flemingovi připadají všichni stejní – nevhodní pro jakoukoli jinou práci, a tudíž důvěryhodní.

Roky Elisa plnila každodenní povinnosti. Uklízela, nepřekážela, byla nenápadná, nepřekročila stůj stín. Měla jednu přítelkyni, Zeldu, kolegyni z práce, přítele (ve smyslu kamaráda), postaršího homosexuála Gilese, nechtěného malíře reklam. A měla také boty, spoustu bot, díky nimž se cítila jedinečná. Když je měla na sobě, neničila ji ubíjející rutina a nulové možnosti v pracovním i osobním životě. Byla Elisou, ženou s právem se rozhodnout, i když šlo jen o to, jaké boty si ten den vybere.

Vše by běželo ve stejných kolejích, kdyby do střediska nepřivezli na výzkum obojživelného tvora z Amazonie. Místní mu říkají Deus Brânquia, Žabernatý muž, kterému se nelíbí, jak lidé ničí prales.

Žábry po obou stranách hrdla se chvějí jako motýlu. … Má postavu plavce, s rameny připomínajícími zaťaté pěsti, ale s trupem tanečníka baletu. Pokrývají ho drobné šupiny, blyští se jako diamanty a jsou průsvitné jako hedvábí. Po celém jeho těle se táhnou rýhy ve složitých, vířivých, symetrických vzorech. … Dokonce i voda stéká po jeho těle nehlučně.

Tvář vody je v první řadě love story. Němé nechtěné dívky a božského tvora, který skončil ve vojenském zařízení jako výzkumný objekt. Protože autoři děj zasadili do Ameriky a období studené války, ruští agenti se tak stali nezbytností. Kromě nich nechybí ani drsný americký voják s posttraumatickou stresovou poruchou a tajemstvím z války ve Vietnamu. Není opomenuto ani postavení černochů, žen nebo homosexuálů, člověkem využívání/zneužívání všech dostupných přírodních zdrojů. Na otázku osobní svobody a možnosti jednotlivce nebo síle komunikace kniha nahlíží z více pohledů. Vše ale překvapivě drží pohromadě. Pokud nebudete čekat hluboké psychologické sondy nebo složitou zápletku, máte rádi fantasy a lehce netradiční love story, kniha se vám bude líbit. Příjemná oddechovka. Elise a žabernatému bohovi nejde nefandit.

Moje hodnocení: 80 %

 

Bibliografické údaje:

Autoři: Guillermo del Toro, Daniel Kraus

Nakladatel: Host (2018)

Počet stran: 352

 

Na trailer k filmu i ukázku z knihy se můžete podívat tady.

 

Kam dál:

Asi jakýkoli příběh velké lásky. Pokud bychom měli sáhnout po těch méně konvenčních, musím zase doporučit Pěnu dní Borise Viana nebo Čekání na Bojanglese Oliviera Bordeauta. Knihy pojí více proměnných – nejen láska, ale také nutnost dělat rozhodnutí, která nezvratně změní život, úcta k druhým, svoboda jedince a jeho postavení ve společnosti, od níž se odlišuje. Ve všech hraje také nezanedbatelnou roli voda.

 

Co budu číst:

Rozečetla jsem 53. týden Agnes Ravatnové. Pak čeká její Ptačí tribunál.