Jedu v knize hodně dlouho a často. Už jako malá jsem ráda poslouchala dědu, když mi četl pohádky, až chudák chraptěl, rodiče měli povinné čtení před spaním, pak jsem se s knížkou schovávala pod peřinu, abych mohla dočíst kapitolu (když ne celou knížku). Během školy to tak slavné nebylo, knižní hody nastaly vždy o prázdninách nebo ke konci zkouškového období, kdy už mě nikdo nemučil. Můj velký knižní boom přišel během těhotenství, měla jsem najednou dost času, tak jsem četla. A četla jsem dál během mateřské i nyní po návratu do práce. Mám moc ráda vůni knížek, ale když se naše knihovna začala podobat knihkupectví, dostala jsem čtečku. Přijala jsem ji nejdřív s rozpaky, později s nadšením. Na tištěné knihy jsem ale nezanevřela, žijeme proto v knihkupectví s nabitou knihovnou i čtečkou 🙂 Moje babička vždycky říkala, že na knížku musí být, i kdyby na chleba nebylo. Já bych to asi tak nehrotila, ale na knihy skoro vždycky je, v současné chvíli nejen pro mě, ale také pro dceru.
V knize jedu i na sociálních sítích https://www.instagram.com/jeduvknize/ a https://www.facebook.com/jeduvknize/
Strážci Země
Strážci Země se ke mně dostaly díky blogu. Snažím se mít/chci mít alespoň rámcový přehled o novinkách, Strážce jsem zaznamenala, ale v první vlně nečetla. V té druhé už ano. Velmi kladně hodnocená netradiční fantasy českého autora zafungovala jako dobré lákadlo. Přiznám se, že se začátku jsem se s textem trochu prala. Částečně za to může načasování, knihu [...]
Vrány
Petře Dvořákové vyšla v krátké době další knížka. Nenechte se mýlit, nejde o nějakou rychlokvašku o menším počtu stran sepsanou a vydanou během několika málo měsíců. Vrány Dvořáková napsala ještě před Chirurgem a trvalo jí to něco přes rok. Hutné, bolestné čtení, které sice můžete zvládnout během jednoho nebo dvou večerů, ale budete o něm [...]
1793: Vlk a dráb (audiokniha)
„‚Drábe! Drábe Mickele! Tak vstávejte už!‘ Na krátký okamžik, zatímco mu kdosi zuřivě uštědřuje kopance, aby ho vytrhl ze spárů mrákot, pocítí bolest v levé ruce, v té, kterou už nemá. Na místě jeho někdejšího údu visí jen dřevěná protéza vyřezaná z bukového špalíku. Pahýl je zasunut do dutiny vyhloubené v dřevě a v lokti je převázán koženými řemínky. Zařezávají [...]
Rytec kamejí
U některých knih je napsat solidní recenzi, která by měla hlavu a patu, celkem problém. Rytec kamejí je jednou z nich. Text mi nesedl a přitom je krásný, hluboký se spoustou podnětů k zamyšlení se. Zkusila jsem sáhnout po jednom z témat, která normální nečtu a nějakou dobu opět číst nebudu. Recenze by tím ale neměla trpět, byla [...]
Kim Čijong [ročník 82]
Kim Čijong je nejen název knihy, ale mělo by to být i nejčastější jméno jihokorejských holčiček narozených v roce 1982, symbolika a směrování knihy je tedy jasné. Autorka Čo Namdžu na příběhu fiktivní Kim Čijong ukazuje mnohé, s čím se jihokorejské ženy v běžném životě setkávají. „Bylo naprosto samozřejmé, že čerstvě uvařenou teplou rýži si [...]
Kolem Jakuba
V tomto roce mám zatím při výběru knih šťastnou ruku, tohle se povedlo. Jak název povídkové sbírky Michala Vrby napovídá, vše se točí K/kolem Jakuba, největšího rybníka dymokurské rybniční soustavy, která byla založena byla v 15. století a leží na pomezí východních a středních Čech. Na břehu Jakuba je vesnice Poušť, Jakubský mlýn a les. [...]
Křížová palba
Mám ráda první věty knih. Jasně, je to jakýsi haló efekt, podle kterého nelze knihu posuzovat, ale jako lákadlo k dalšímu čtení mohou fungovat velmi efektivně. Alespoň u mě. „Mrtvola visela na stromě. Strom byl pěkně rostlá bříza a mrtvý by pěkně oděný padesátník. Oblek T. M. Lewin, košile Turnbull & Asser. Na kývajících se [...]
Tak akorát
Jestli na můj blog občas zavítáte, víte, že knihám o závažných onemocněních se spíše vyhýbám. Stačí mi to v práci… Občas ale výjimku udělám, třeba nyní s Tak akorát. Důvody jsou pádné, knihu napsal Jostein Gaarder, přeložila Jarka Vrbová. „Jsme tak nezměrně, tak bezděčně bohatí na životní dojmy, na poznání, vzpomínky a vztahy k sobě navzájem. A když [...]