Po letech se vracím ke komiksům a několik jistot zůstává: vraždící sci-fi monstra nebo živí mrtví nejsou pro mě.  Horory nevyhledávám v beletrii ani v komiksovém zpracování. Trochu výjimku asi bude mít manga, baví mě jejich grafické zpracování, tak sáhnu i po pro mě netradičních tématech. Úplně nej jsou ale vztahovky. A do nich zapadá i Sunstone Stjepana Šejiće. Lesbické BDSM představuje docela výzvu :). Trochu se tím odkopu, ano, nečtu Vergilia v originále, sáhla jsem po komiksu s nahotinkama. Po dlouhé době to byla jedna z knih, kterou jsem nečetla v autobuse cestou do práce nebo doma před dcerou.

Vznikla tak trochu náhodou. Když Šejić dokončil poslední sešit Witchblade, vyhořel. Radost z tvorby se změnila v povinnost, z kreativce a umělce se stal rutinér. Šejić vytloukl klín klínem. Začal kreslit stripy jen pro radost a ilustrace s fetišisticko erotickou tématikou byly na světě. Nejdříve se jednalo o příběh dominy a jejích dvou subinek. ‚To byl počátek chaotického bordelu, který nějakou dobu dováděl spoustu mých fanoušků k šílenství.‘ Ale pak postavy začaly mluvit. A mluvily čím dál víc.

V Sunstone dostanete dva v jednom. V první řadě jde o příběh Ally a Lisy, dvou žen, které se hledaly, až se našly :). Vzhledem k tématu jsou v určitých pasážích více nahé než oblečené, ale zdaleka nejde jen o sled stripů se sexem. Obě postupně odhalují nejen těla, ale také prožívané emoce a minulost. V jejich vztahu je zásadní důvěra a (sebe)přijetí. Děj se proložen komiksem o komiksu, kde ve stripech i samostatném textu Šejić líčí, co ho k výběru tématu vedlo.

‚Stačil prostý střízlivý pohled na postavy a jejich situaci, a celý příběh to proměnilo. Teď byl o dvou ženách, dvou kamarádkách z internetu, které se setkaly jen proto, aby si vzájemně uspokojily velmi specifickou sexuální potřebu. A pak jim plány neplánovaně nabourala romance. Byl to příběh o tom, jak se vypořádají se svými emocemi a snaží se zamilovanost popřít. A když ta zamilovanost začne přerůstat v lásku, začnou zápolit s tím, jak své pocity přiznat. Byl to strašně poutavý tvůrčí proces, protože konflikt v jejich příběhu byl zajímavý, lidský a plný ironie … Tenhle komiks mě proměnil, přiměl mě objevit lásku k psaní. Přiměl mě přehodnotit důležitost psaní povahy postav, a to se odrazilo ve veškeré mojí práci.‘

Kresba je v celém komiksu zásadní, zdaleka to nejsou jen ženy v různých sexuálních situacích a polohách. Dominuje červená, postavy mají výrazné rysy. Ve vypjatých momentech se kresba proměňuje, je tak realistická, že máte pocit, jako byste se dívali na fotografii. V bonusových materiálech Šejić přidává skici, stripy, které byly krokem vedle (upíří odbočka). Děj je slabší, jednoduchý. Trochu jsem se bála, aby nesklouzl k dílkům typu Padesát odstínů šedi, což se vzhledem k tématu tak trochu nabízí. Zatím se tak nestalo. Trocha klišé se vloudila, ale pro mě jsou první dva vydané díly (v češtině v jedné knize Sunstone 1) slibným výkopem. Plochý děj Šejić plně kompenzuje dokonalou kresbou a nadhledem. Ally i Lisu ukazuje jako nejisté (což u dominy není úplně žádoucí), jejich tápání je místy komické a hlavně lidské. Pomyslnou třešničkou na komiksovém dortu představuje ona střední část o samotném tvůrčím procesu.

Moje hodnocení: 86 %

Bibliografické údaje:

Nakreslil a napsal Stjepan Šejić

Nakladatel: Crew (2019)

Počet stran: 224

Za poskytnutí díky Crew, kde se můžete mrknout na ukázku.

Co budu číst:

Úplně otáčím, začínám číst Vendulku Ondřeje Kundry.

V záloze mám dva komiksy mangu Zaslíbená Země Nezemě a Neohrožené ženy.