„‚Drábe! Drábe Mickele! Tak vstávejte už!‘

Na krátký okamžik, zatímco mu kdosi zuřivě uštědřuje kopance, aby ho vytrhl ze spárů mrákot, pocítí bolest v levé ruce, v té, kterou už nemá. Na místě jeho někdejšího údu visí jen dřevěná protéza vyřezaná z bukového špalíku. Pahýl je zasunut do dutiny vyhloubené v dřevě a v lokti je převázán koženými řemínky. Zařezávají se mu do masa. Už se měl dávno, dávno naučit, že si je má uvolnit, než odpadne.“

Někdy přečtete jen několik prvních vět a víte, že to půjde. A tady první dojem nezklamal, ono to opravdu šlo, výborné to bylo. 1793: Vlk a dráb patří mezi knihy, na které jsem se v poslední době hodně těšila. Autor, Niklas Natt och Dag (v překladu Den a Noc), je švédský šlechtic hrající na mandolínu, housle nebo japonskou bambusovou flétnu šakuhači. K tomu si střihnul historickou detektivku odehrávající se ve Stockholmu. Syrové, místy odpudivé čtení plné násilí, krutosti, bezvýchodnosti, špíny, výkalů s ústřední dvojicí vyšetřovatelů, kteří jsou také jako den a noc, tedy alespoň na první dojem.

„Winge má štíhlou, téměř hubenou postavu. Až nepřirozeně hubenou. Od Cardella by se snad nemohl lišit víc – od muže, jakého lze ve Stockholmu potkat na každém rohu, muže nouzí a nesváry okradeného o mládí, předčasně vyčerpaného. Cardell je v ramenou jistě dvakrát tak široký, má rozložitá záda vojáka, která kabátec nepěkně napínající i v místech, kde by měl spíš splývat v záhybech; zpod kabátce mu vyčuhují nohy jako špalky a u pravého boku se pohupuje ohromná pěst. Odstávající uši se mu po dostatečném počtu pohlavků nakonec přilehly ke stranám hlavy a pod parukou a vlasy vytvářejí tvrdé hrbolky.“

Cecil Winge, právník spolupracující se stockholmskou policií, si zakládá na spravedlnosti, neintrikuje, jedná přímo, neupírá nikomu jeho práva, případy neřeší podle předem dané (politické/mocenské) zakázky. Jestli stihne odhalit i dalšího vraha, je ale otázka. Umírá na tuberkulózu. Ač se jeho stav postupně zhoršuje, ve snaze najít pachatele nepolevuje. Mickel Cardell válečný veterán zahánějící splíny z bitev alkoholem se živí jako dráb. Právě Cardell  (po tahu) vyloví z jezera zohavené tělo – bez končetin, jazyka, očí. Případ je svěřen Wingemu, oba tak vytvoří v krimi literatuře posledních let velmi originální dvojici. Příjemný vítr do někdy lehce stojatých vod. Cardell se sice zpíjí do němoty, Winge vykašlává krev a ostatní se sází, kdy zemře, ale v danou chvíli je to jedno. Ačkoli vypadá, že nedožije rána, je opravdu vlkem, po boku drába se zakousne do případu a nepustí.

Pro mě beze sporu jedna z nejlepších krimi, které jsem v posledních letech četla. Do detailu popsané v drtivé většině naprosto odpudivé prostředí, život chudých, kteří uvíznou v systému nebo díky svému postavení prostě nemají možnost na cokoli lepšího než život na dně. Niklas Natt och Dag rozehrává nejen příběh Vlka a Drába, ale také dívky Anny Stiny a Kristofera Blitze, mladíka z venkova, který přišel do Stockholmu za vidinou lepšího života. Ukazuje bezmoc chudých, zlovůli a kratochvíle mocných, vše zasazeno do skutečných historických kulis. Postupně odhaluje indicie vedoucí k odhalení vraha. Nabízí více řešení, i když se zdá, že je případ vyřešen, nemusí tomu být tak. Hraje si s motivem, podsouvá morální otázky. Výborné čtení. Odpudivé, špinavé, dokonalé.

 

Moje hodnocení: 95 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Niklas Natt och Dag

Překlad: Romana Švachová

Nakladatel: Argo (2019)

Počet stran: 432

 

1793 brzy vyjde i jako audiokniha, v režii Michala Bureše ji načetl Daniel Bambas. Jeho interpretace Tajné historie Donny Tartt nastavila laťku hodně vysoko. V kombinaci s textem 1793 si slibuji mnohé.

 

Kam dál:

Asi to není úplně odpovídající, ale během čtení se mi opakovaně vybavil Kvítek karmínový a bílý Michela Fabera, tématem sice mimo, ale vykreslení prostředí jistě srovnatelné.

Niklas Natt och Dag pracuje na pokračování, zločiny se děly i v letech 1794 a 1795, pro mě nyní nezbytnost. Jeho knihy si pozornost zaslouží.

Zatím jsem nečetla, ale v plánu mám také knihy Juraje Červenáka. Třeba takový Mrtvý na červeném vrchu by po přečtení 1793 asi nebyl úplně od věci.

 

Co budu číst:

Komiks Introvertka v hlučném světě Debbie Tung. V komiksu Stínka ukazovala Daniela Schreiter život s poruchou autistického spektra, Debbie Tung zase přibližuje život introverta (nebo spíš sociálního fobika).