Jedu v knize hodně dlouho a často. Už jako malá jsem ráda poslouchala dědu, když mi četl pohádky, až chudák chraptěl, rodiče měli povinné čtení před spaním, pak jsem se s knížkou schovávala pod peřinu, abych mohla dočíst kapitolu (když ne celou knížku). Během školy to tak slavné nebylo, knižní hody nastaly vždy o prázdninách nebo ke konci zkouškového období, kdy už mě nikdo nemučil. Můj velký knižní boom přišel během těhotenství, měla jsem najednou dost času, tak jsem četla. A četla jsem dál během mateřské i nyní po návratu do práce. Mám moc ráda vůni knížek, ale když se naše knihovna začala podobat knihkupectví, dostala jsem čtečku. Přijala jsem ji nejdřív s rozpaky, později s nadšením. Na tištěné knihy jsem ale nezanevřela, žijeme proto v knihkupectví s nabitou knihovnou i čtečkou :-). Moje babička vždycky říkala, že na knížku musí být, i kdyby na chleba nebylo. Já bych to asi tak nehrotila, ale na knihy skoro vždycky je, v současné chvíli nejen pro mě, ale také pro dceru.

Případ Collini

Bez dlouhého úvodu a natahování – Případ Collini je nejlepší kniha, kterou jsem v posledních měsících četla. Výborná, skvělá, do detailů vypilovaná, dala jsem ji v minimálním možném čase a na potkání ji budu doporučovat. Fabrizio Maria Collini je sedmašedesátiletý Ital dlouhodobě pracující v Německu. Nikdy se neoženil, neměl žádné přátele, nikomu neublížil, žil spořádaně. Třicet čtyři let [...]

Rašeliniště

Hlásím návrat na sever. Povedený návrat musím říct. Staré dobré Švédsko nezklamalo, alespoň tedy mě ne. A přitom je to tak jednoduché, stačí tajemné rašeliniště, kde se ztrácejí lidé, jeden skoro zabitý mladík, bioložka zkoumající mokřady a policejní/umělecká fotografka. Nezvyklá, ale povedená kombinace. Nathalie (Nord)Strömová se po letech vrací do oblasti, kde vyrostla a kam [...]

Soumrak dne

Psát, že Kazuo Ishiguro je britský spisovatel japonského původu a nositel Nobelovy ceny za literaturu pro rok 2017, je asi zbytečné. V hledáčku jsem už nějakou dobu měla dvě jeho knihy – Soumrak dne a Pohřbeného obra. Na první jmenovanou konečně došlo. Ne v knižní, ale v audio podobě. A je to veliká paráda ve všech aspektech. Pan [...]

Podivuhodná encyklopedie zvířat

Co vše si pamatujete z hodin biologie? Co třeba takové dělení živočichů, vybaví se vám něco? Malé opáčko: živočišná říše se dělí na podříše, kmeny, podkmeny, třídy, podtřídy, nadřády, řády. A je to ještě komplikovanější, ne každý kmen musí mít podkmen, ne každá třída musí mít podtřídy a nějaké kmeny mají rovnou řády. Zmatek, co? Jak [...]

V pasti lží

Sledovat knihy na sociálních sítích nemá (skoro žádnou) chybu. Máte přehled, víte, co vychází, sledujete lidi s podobným knižním vkusem, máte radost, že někdo sleduje vás. Nikdy se ale nezbavíte pocitu, že všechny ty knihy prostě nedokážete přečíst. Vytipujete si favority, jedna, dvě nebo tři nadšené recenze vás neochvějně přesvědčí, jo, tohle musím mít. Musela jsem [...]

Tvář vody

Od Tváře vody jsem neměla nějaká velká očekávání. Spojení knih a filmů je někdy ošemetné, může vzniknout komerční kravina bez jakékoli přidané hodnoty. V případě Tváře vody se tak naštěstí nestalo. Alespoň pro mě ne. Možná to bylo načasováním. Před ní jsem četla V pasti lží (recenze brzy), kde ve shodě s názvem jedna lež stíhala druhou, nic [...]

Záhada Henriho Picka

Když jsem dočetla Záhadu Henriho Picka, nejradši bych zatleskala. Výborná, skvělá kniha, nezbytnost pro všechny, kdo mají rádi knihy o knihách. A pokud máte slabost pro Bretaň, bod k dobru, text si musíte zamilovat. Na Záhadu Henriho Picka jsem přitom přišla úplnou náhodou. Šla jsem do knihkupectví pro Jepici Jamese Hazela a jen tak ze cviku [...]

Rok zázraků

Rok zázraků není kniha na jeden nebo dva večery. Musíte si ji vychutnat a pořádně přečíst, abyste neprošvihli nic důležitého a mohli si text pořádně docenit. Autorka střídá minulost s přítomností, líčení války se prolíná s poetickými pasážemi. Přechody jsou někdy nenápadné, je potřeba dávat pozor, abyste neztratili nit. Je to kniha o ztrátách, vyrovnání se [...]