Jedu v knize hodně dlouho a často. Už jako malá jsem ráda poslouchala dědu, když mi četl pohádky, až chudák chraptěl, rodiče měli povinné čtení před spaním, pak jsem se s knížkou schovávala pod peřinu, abych mohla dočíst kapitolu (když ne celou knížku). Během školy to tak slavné nebylo, knižní hody nastaly vždy o prázdninách nebo ke konci zkouškového období, kdy už mě nikdo nemučil. Můj velký knižní boom přišel během těhotenství, měla jsem najednou dost času, tak jsem četla. A četla jsem dál během mateřské i nyní po návratu do práce. Mám moc ráda vůni knížek, ale když se naše knihovna začala podobat knihkupectví, dostala jsem čtečku. Přijala jsem ji nejdřív s rozpaky, později s nadšením. Na tištěné knihy jsem ale nezanevřela, žijeme proto v knihkupectví s nabitou knihovnou i čtečkou :-). Moje babička vždycky říkala, že na knížku musí být, i kdyby na chleba nebylo. Já bych to asi tak nehrotila, ale na knihy skoro vždycky je, v současné chvíli nejen pro mě, ale také pro dceru.

Profesionálka a jiné povídky

Díky sociálním sítím se mi do rukou dostala Profesionálka a jiné povídky Vladimíra Pohoreckého. A díky za to! Spousta knih má údernou propagaci, ale mnohé výborné zapadnou a je to škoda. Jestli máte rádi povídky, Profesionálka by vás minout neměla. Rozhodně patří do skupiny těch, které si pozornost zaslouží. Je to sbírka 15 krátkých povídek [...]

Dokonalé stopy

Přišel čas na správný thriller, sáhla jsem proto po Dokonalých stopách Helen Fieldsové. Četla jsem na ně rozporuplné recenze, někteří vyčítali přílišné násilí nebo zvrhlost hlavního záporáka. Nesouhlasím. Čtete thriller. Když vyšinutý chlapík unese ženu/ženy, což víte z anotace, nic dobrého ji/je nečeká, nezve je na kávu. Ano, místy je Reginald King hodně důrazný, ale třeba [...]

Bílá zvířata jsou velmi často hluchá

Už je to rok a pár dní, co Ivaně Myškové vyšla druhá kniha. A já ostuda jsem se k ní dostala až teď (a radši nebudu říkat, že první kniha Nícení doma přečtení zatím stále čeká). I když jsou to povídky, jde o hutnější texty. Asi před dvěma měsíci jsem sbírku rozečetla, ale musela jsem ji [...]

Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky

Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky jsem měla už nějakou dobu v merku. Před časem vyšla ve slovenštině, kdybych ji nechtěla číst s dcerou, nevydržela bych, takhle jsem musela počkat. A bylo na co. Napsaly ji dvě autorky, ilustrovalo šedesát výtvarnic různých národností a vypráví o sto odvážných, talentovaných a výjimečných ženách. Mohlo by to zavánět [...]

A každé ráno je cesta domů delší a delší

Fredrik Backman už dávno není pouze severská humoristická senzace. Je to vyzrálý chlap/spisovatel, který se nebojí velkých témat. Ove, Britt-Marie a pozdravující babička (jakkoli skvělí) představovali jen začátek. Po narození syna se Backman posunul o kousek dál. Útlá knížka Co by můj syn měl vědět o světě je plná nesentimentální dojemné lásky k synovi, Medvědín velmi [...]

Cop

Když chcete cop uplést, musíte mít tři prameny. Když chcete Cop napsat, musíte mít tři příběhy. Laetitia Colombani je vymyslela a pevně spojila dohromady. Píše o postavení žen ve společnosti (v širším i firemním smyslu), očekáváních, ztrátách, naději, přijetí nebo naopak vzepření se realitě, zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí i odvaze nevzdat to, co by mnozí [...]

Obcházení ostrova

Krátím texty, které čtu. Už jsem to někdy psala, ale dřív jsem četla hlavně tlusté romány, čím více stran, tím lépe. Pak začaly moje knižní postřižiny 🙂 Knihy v podobě solidních závaží čtu stále, ale přidala jsem i povídky. A dobře jsem udělala. Vůbec nechápu, proč jsem se jim vyhýbala. Teď přišla řada na poezii, tj. [...]

Kepler62: Odpočítávání

Nadšení pokračuje, v krátkém čase vyšel druhý díl finsko-norské série Kepler62 Odpočítávání. Nezklamal. Série navíc rozšiřuje záběr a na své si přijdou malé (i velké) sci-fi nadšenkyně. Pozvánka už přišla Jonimu a Arimu, teď k nim přibyla Marie. Je jejich úplný opak. Oni živořili v chudobě s matkou kdesi, luxus pro ně znamenaly i základní věci. Marie žije v přepychu [...]