Další z knížek (nejen) pro děti psaných z pohledu dětí.  A to hodně povedená se zajímavým konceptem. Byla by škoda, aby zapadla mezi předvánočními novinkami nebo knihami vydanými k výročí vzniku Československa.

Jendovi Vosipkovi je jedenáct. Má starší sestru Andulu, maminku se záhadnou minulostí a zdánlivě bez jakýchkoli příbuzných, otce učitele a vlastence. Má také fotbal, který je pro něj alfou a omegou. Jendovy fotbalové plány ale zhatí vznik Československa a otcovo nadšení pro věc.

„Obraz s budoucím československým prezidentem Masarykem, jak mu táta říkal, visel naprosto předpisově. Aby ne, když za ty roky, co ze stejného místa shlížel císař František Josef, se podél rámu vyrýsovala tmavá mřížka z prachu a sazí.

‚Nemohli bysme už jít, tati? Chtěl jsem si ještě zahrát s klukama kopanou…‘

Přísně se na mne podíval. ‚Kopaná! Jednou se o těchto dnech bude učit ve škole jako o nejdůležitějších dnech naší historie!‘ Sestoupil ze židličky, oprášil ji a vrátil zpátky na místo. Pak zaklapl desky, v nichž přinesl Masarykův portrét. Vystřihl si ho ze starých novin a celou válku schovával za knížkami v knihovničce.“

Vosipkovi žili v Mostě. Po vyhlášení nezávislosti tam vypukly nepokoje, když se tamní Němci snažili o odtržení od nově vzniknutého Československa. Napětí eskalovalo, lidé (nejen) v Sudetech hladověli, nařízené příděly jídla byly naprosto nedostačující. Obyvatelé měst vyjížděli do vesnic, kde se snažili koupit potraviny přímo od sedláků. Situace v Mostě se  pro rodinu postupně stala neúnosnou, a tak se přesunula do Prahy. Jenda přišel o kamarády, fotbal, zápasy, které mohl odehrát. Co je mu do nějakého Masaryka i otce, který nemluví o ničem jiném než o Československu. A aby toho nebylo málo, otec se rozhodl odjet učit na Podkarpatsko. Měla by jet celá rodina, ale není tomu tak.

Jenda pomalu odhaluje rodinná tajemství, otcovo napojení na Maffii, matčin židovský původ a její zavržení babičkou Tamar. Kniha má několik rovin a v nich spoustu informací. Dítě čte nejen příběh Jendy a jeho rodiny, ale také o vzorech, hodnotách a potřebě je předávat, oddanosti věci, pospolitosti i nesmyslné nenávisti. Odkazy podél textu věnuje Vendula Borůvková historickým reáliím. Naprosto nenásilnou formou se čtenář dozví, co byly třeba tlumokové jízdy, jaké byly poválečné ceny potravin nebo oblečení, srovnává je s dobovými platy. Setká se s Tomášem Garriguem Masarykem, Karlem Kramářem, Jaroslavem Gollem (přiznám se, že Goll, dědeček Natašy Gollové, mě dříve úplně minul), Václavem Pilátem nebo Alfredem Löw-Beerem. Jak rodina putuje republikou, Borůvková píše o židovských pogromech v Brně, životní úrovni i kvalitě školství na Slovensku nebo o tajemných vojenských lidožroutských posilách ze Senegalu, kterými chtěl generál Šnejdárek zastrašit Maďary. Vše vyprávěné nejen Jendou, ale také těmi, s nimiž se setkal. Výborný nápad. A jako červená nit se celou knihou táhne fotbal a  Jendova láska k němu. Jenda hraje, dozrává a vidí věci, které mu byly dříve skryty.

Radost číst i pro dospělého. Text doplňují výborné ilustrace Vojtěcha Šedy.

Moje hodnocení: 90 %

Bibliografické údaje:

Autorka: Vendula Borůvková

Ilustrace: Vojtěch Šeda

Nakladatel: Host (2018)

Počet stran: 204

Knihou si můžete prolistovat tady. A to udělejte, opravdu to stojí za to.

Kam dál:

Cílovníci Evy Papouškové s ilustracemi Galiny Miklínové, Spočítej hvězdy Lois Lowryové nebo Kdysi Morrise Gleitzmana.

Co budu číst:

Chci dočíst resty z konce minulého roku, v plánu mám Kavárnu v Kodani Julie Caplinové, Teorii podivnosti Pavly Horákové nebo Mých prvních 54 000 let Karin Bojsové.