Impérium

Recenze bude vypadat jako laciná reklama, ale to není 🙂 , jen budu zase jednou nadšeně chválit. Absynt, polská reportáž a Ryszard Kapuściński představují sázku na jistotu. Chápu, že non fiction není pro každého. Knihy jsou nacpané informacemi, není to zrovna lehké čtení a žádná oddechovka, ale rozhodně stojí za pozornost.

V originále vyšlo Impérium už v roce 1993. I když tak jde o 25 let starou knihu, je stále aktuální. Dějiny Ruska a Sovětského svazu dává do širokého kontextu a vysvětluje tím i mnohé, co se děje v současnosti. Kapuściński neshrnuje jen fakta, textu dává osobní rozměr. Kniha se skládá se tří částí a všechny reflektují jeho osobní střety s Impériem.

Poprvé mu sovětské vojenské jednotky zasáhly do života v září 1939, kdy obsadily jeho rodnou ves.

„Křik, pláč, pušky a bodáky, zlostné obličeje zpocených a rozezlených námořníků, zuřivost, hrůza a něco nepochopitelného, to všechno je tam za mostem přes Pinu, v tom světě, do kterého jsem ve svých sedmi letech vstupoval.“

Krátce poté začaly deportace. Jednoho dne nepřišlo do školy jedno dítě, pak další, po něm učitel. Matky se bály od dětí odejít. Ty, které se vydaly prodat rodinné jmění za trochu jídla, už se s nimi nemusely setkat.

„Deportace se konají hlavně v noci. Jde prostě o moment překvapení. Člověk spí a najednou ho vzbudí křik, vidí nad sebou vzteklé tváře vojáků a NKVD, vytahují ho z postele, pohánějí pažbami a přikážou mu opustit dům.“

Všechny ovládal strach, hlad, byla jim zima, dětem se postupně začaly vymývat mozky. Bylo jasně dané, kdo je nepřítel, kdo buržoust. Jak se s tím vším může vypořádat malý sedmiletý kluk?

V druhé části vzpomíná na svoje cesty po území Impéria v letech 1989-1991. Cestoval sám od hranic s Polskem k pobřeží Tichého oceánu, až za polární kruh a k hranicím s Afghánistánem.

Ve třetí části z let 1993-1993 bilancuje, je to soubor úvah vyplývajících z cest, informací získaných z četby nebo z rozhovorů s lidmi. Kniha tak představuje jeho osobní zpověď, reflexi Ruska a Sovětského svazu zprostředkovanou subjektivním prožitkem i objektivními informacemi. V jeho pojetí dokonalá syntéza.

Čtěte pozorně, byla by škoda minout některou z Kapuścińského myšlenek.

„Existuje-li něco takového, jako duch národa, pak duch ruského národa je obsažen mimo jiné právě v tomto výroku: Jo, takový už je život! Kdo se zamyslí nad významem těchto slov, může pochopit mnohé. Já bych se však chtěl dovědět něco víc, jenže to nemohu. Kolem mě je prázdno, kolem mě je spálená země, kolem mě je zeď. Všichni víme proč: cizinec. Cizinec budí smíšené pocity. Probouzí zvědavost (tu je třeba potlačit), závist (cizinec je na tom vždycky líp, stačí se podívat, jak je pěkně oblečený), ale především pocit strachu. Jedním z pilířů, na nichž stojí systém, je izolace od světa a cizinec tento pilíř podkopává už tím, že vůbec existuje. Za kontakt s cizincem posílal Stalin lidi na pět, deset let do lágru nebo je dal zastřelit.“

To podobné platí o mnohých impériích jiných a to i v současnosti.

Výborné je Kapuścińského vysvětlení ruské mentality a její pojetí moci, to představuje základní předpoklad existence Impéria a zdůvodnění, proč vydrželo tak dlouho.

„Car je Bůh, na této dvojjaké povaze Nejvyšší moci v Rusku spočívala její stabilita, trvalost a síla. Moc tu mohla všechno, protože měla požehnání Nebes. Car byl pomazaným vyslancem Všemohoucího, ba co víc – byl jeho ztělesněním, pozemskou podobou. Jen ten, kdo hlásal (a nějak to zdůvodnili), že jeho moc je božskolidská, mohl tedy vládnout, vést lid, spoléhat na jeho poslušnost a oddanost … Bolševici se snažili vtěsnat se do této tradice, čerpat z jejích životadárných a spolehlivých pramenů. Bolševismus je očividně další v řadě samozvanců, ale jde ještě dál – není už jen pozemským odkazem Boha, ale sám je Bohem. Aby toho dosáhl a učinil ze sebe nového Boha, musel zbořit stánky starého Boha (zbořit svatá místa nebo z nich nadělat sklady paliva a nábytku) a na jeho základech postavit nové svatyně, nové objekty administrativy a kultu.“

„Ve státě, jako byla SSSR, existoval jen jeden zájem – zájem totalitního státu. Tomu bylo podřízeno absolutně všechno a každý jiný zájem byl co nejdůrazněji potlačen.“

Co vy na to?

Výborné čtení. Pochopíte a zasadíte si do souvislostí různé proměnné celého regionu bývalého SSSR, jeho minulost a vlastně i současnost. Kapuścińského osobní prožitek textu dodává šmrnc a autentičnost. Události nejen mapuje, ale snaží se pochopit, jak k tomu všemu mohlo dojít. Myšlenkové pochody zaznamenává, vysvětluje, dokládá, jak ke svým závěrům došel. Čtenář tak dostává velmi komplexní dílo. Hutné, ale/a skvělé.

Moje hodnocení: 90 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Ryszard Kapuściński

Nakladatel: Absynt (2018)

Počet stran: 328

 

Kam dál:

Přečtěte si i další Kapuścińského knihy. V češtině vyšel Šáhinšáh, ve slovenském Absyntu Eben a Cisár.

Nebo zkuste třeba V šedých tónech Ruty Sepetys nebo Matky Pavola Rankova.

 

Co budu číst:

Dočítám Tatéra z Osvětimi Heather Morrisové. Další silná kniha.