Prašinu jsem nečetla, ale poslouchala. Na seznamu knih k přečtení ji sice nějakou dobu mám, ale vždycky mě zlákalo něco jiného. Jsem přeci velká holka, nemůžu pořád číst knihy pro děti 🙂 Jako audioknihu jsem ji objevila úplně náhodou. A ačkoli už opravdu nejsem primárně zamýšlená cílová skupina (děti od 9 let), poslouchala jsem jen s minimálními prodlevami. Je výborná.

Prašina je tajemná pražská čtvrť, kde nejde elektřina, není mobilní signál, na technické vymoženosti moderní doby tam můžete zapomenout, čtvrť se nezměnila od konce 19. století. Přesto/právě proto tam žijí lidé. Někteří z nostalgie, z lásky ke staré době, s přáním komunikovat tváří v tvář, ne prostřednictvím telefonu nebo internetu. Poskytuje úkryt těm, kteří se potřebují/chtějí schovat, je to pole neorané pro spekulanty s čímkoli, ideální místo pro kriminálníky. A je to i místo s knihovnou o více než 55 000 tisíc knih, místo, kde se narodili Franz Kafka, Karel Hynek Mácha nebo Hanuš Nápravník, vynálezce, konkurent Františka Křižíka, muž s tajemnou historií a netušenými možnostmi. Pro jedny světlonoš, pro druhé tmář.

Hranice Prašiny nejsou pevně dané, na mírné výkyvy jsou všichni zvyklí. Když se ale začne náhle rozpínat, nikdo netuší, proč se to děje. Postihne to celou Prahu? Další města? Jak budou lidé fungovat v podmínkách 19. století? Zhroutí se celý systém?

Po Prašině se v tu dobu pohybuje i třináctiletý Jirka Klimeš s kamarády En a Tondou. Žije tam jeho dědeček, který ve čtvrti strávil celý život. I když z ní odcházel, vždy se vrátil. Je něco víc než její běžný obyvatel. Zná tajemství Prašiny i Hanuše Nápravníka. Ví, co Nápravník zkonstruoval, ví, co dělá Prašinu Prašinou.

V recenzích jsem často narážela na srovnání s knihami Jaroslava Foglara. Nedělejte to, Prašina je sice tajemná čtvrť, ale nejsou to Stínadla, Nápravník není Tleskač a ani Jirka a jeho kamarádi nejsou Vontové. To srovnání by Prašině mohlo zbytečně uškodit. Prašina má svoji jedinečnou atmosféru, kterou nynější dítě ocení.Vojtěch Matocha na to jde chytře, vytvořil prostor, kde se prolíná skutečnost a fantazie, současnost i minulost. Neignoruje moderní techniku, čtenář nebude ochuzen o to, co zná, ale bude muset přemýšlet, co by dělal bez toho, aniž by si danou věc vygooglil. Děj má spád, děti řeší záhadu, utíkají před pronásledovateli, schovávají se a objevují, to vše v rychlém tempu. Řeší se přátelství, důvěra, dojde i na lehkou romanci (nebo alespoň její náznak). Po dočtení/poslechnutí budete přemýšlet nad tím, co je lepší. Mít neustálou možnost být v kontaktu s celým světem, nebo si popovídat v přímém kontaktu? Mít vše dostupné, užívat si neomezených možností, nebo hájit to svoje? Dějově by se daly nějaké drobnosti vytknout, není ale důvod to dělat, výsledek je hodně působivý.

Text načetl Matouš Ruml, ke knize se ideálně hodí. Ač jde o interpreta dospělého, hlas nemá hluboko posazený, působí mladě, nicméně vyzrále, pro mě byl na poslech velmi příjemný. Čte civilně, bez přílišné dramatizace, která by mohla dětského posluchače odradit, dostatečně poutavě i pro dospělého. V přímé řeči si častokrát dovedla úplně živě představit puberťáka s podobnou intonací. V audioknize sice přijdete o ilustrace Karla Osochy, pojetí Matouše Rumla je ale také moc fajn.  Hudební předěly jsou svižné, rychlé, uslyšíte bicí, čistě digitální znělky i instrumentální směsku připomínající vyzvánění mobilního telefonu.

Za audioknihu díky Audiotéce. Ukázku si můžete poslechnout tady.

Moje hodnocení: 95 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Vojtěch Matocha

Interpret: Matouš Ruml

Vydavatel: Tympánum (2018)

Délka: 8 hodin 9 minut

 

Co budu poslouchat dál:

Favoritů mám několik. Dneska vyšlo pokračování Medvědína My proto vám Fredrika Backmana – ve stejný den jako kniha. Střídavě čtu a poslouchám Gentlemana v Moskvě Amora Towlese.

A dlužím ještě recenzi audioknihy Dobrý proti severáku Daniela Glattauera. Příště.