Upřímně – čekala jsem něco jiného nebo o trochu víc. Mělo jít o dojemný příběh z válečné Anglie. Anglie i válka sedí, o dojemném příběhu by se dalo polemizovat. V náznacích ano, jako hlavní charakteristika ne.

Daniel žije na anglickém venkově s matkou Annabel. Otec bojuje na frontě a válka si na něm vybírá svou daň. Ačkoli není fyzicky raněn, to, co prožil a viděl, se na něm podepisuje. Z původně vitálního a sebejistého muže, otce a manžela se stává troska s posttraumatickou stresovou poruchou. Daniel jeho odchodem ztrácí jednu z mála jistot, které měl. Matka ho nepřijala, není schopná ho milovat. Je odtažitá, myslí jen na sebe, není schopná vést normální život, nemá potřebu řešit praktické věci. Daniel tak utíká do pohádkového světa. Sleduje Skřetisko, v jeho očích na něj (nejen) v blízkém lese číhá nebezpečí, se kterým se chce vypořádat, nejlépe sám. Vítá cokoli, čím by se mohl matce zalíbit.

„Bylo by báječné, kdyby se mi povedlo skolit netvora. Dokázal bych jí, jak jsem šikovný a statečný, a že … nepotřebuje. To já ji ochráním a učiním šťastnou. Pak by se na mě usmívala tak, jako se usmívala na něj. Jen ji nejdřív musím zachránit. Usmál jsem se při představě, jak mi říká, že jsem její chytré Zlatíčko.“

Pojítko mezi nimi by mohl představovat Hans, německý zajatec vykonávající nucené dřevorubecké práce.

„Dřevorubci byli v pohádkách vždycky výjimečné a důležité postavy. Vzpomněl jsem si na hodného drvoštěpa, který ušetřil Sněhurku, a na hrdinného dřevorubce, který zabil vlka, když sežral Červenou Karkulku … Bylo mi jasné, že má matka strach, protože muž, s nímž jsme se měli setkat, byl Němec. Ale přese všechno, co jsem slyšel v rádiu, ve škole od Finlaye a z tatínkových dopisů o tom, jak s nimi bojuje, jsem se nebál – Němec, který byl dřevorubec, nemohl být zároveň padouch.“

Chloë Mayerové by se dala spousta věcí vytknout, ale i ocenit. Zpracovává silné a slibné téma, nicméně zůstává na povrchu. Nemilovaný/nenáviděný malý kluk, který si raději stvořil Skřetisko, než aby plně žil v realitě. Pokud ho porazí, bude to důkaz toho, že je dobrý, a matka by se na něj mohla konečně začít dívat jinak. Mayerová ale nabaluje další věci  – kolektivní vinu/nevinu, nezvládnutelné emoce a neschopnost se postavit důsledkům, pojetí sebe sama vs. obrázek, který si o nás dělá okolí. Vedle toho stojí nevěra nebo výše zmíněná posttraumatická stresová porucha válečných veteránů. Chyběla mi větší rozpracovanost některého z témat, chtělo by to jít víc do hloubky.

Ocenit je potřeba styl vyprávění. Pasáže Daniela jsou psané v ich formě, Annabel v er formě, což dokonale vystihuje jejich odcizení. Daniel je pro Annabel jen kluk, ne její syn, otravná povinnost, jež musí trpět, a před okolím vlastní rozpoložení skrývat. Stylizaci do Andersenových pohádek nenavozuje jen název, ale také úvody jednotlivých kapitol.

„Tak a začneme … Až budeme s příběh u konce, budeme vědět víc, než víme teď…Žili byli jednou jedna chudá holčička a jeden chudý chlapec…“

„Uprostřed prázdné, nekonečné sněhové komnaty bylo zamrzlé jezero. Led byl rozpraskaný na tisíce kusů, ale každý úlomek byl naprosto přesně stejný jako ty ostatní, úplné kouzlo to bylo. Uprostřed trůnila sněhová královna, když byla doma.“

„Byla to Sněhová královna! … ‚Ještě je ti zima?‘ zeptala se a políbila ho na čelo. Hu! Polibek byl studenější než led, projel jím až do srdce… bylo mu, jako by měl umřít.“

„Jak byl promodralý zimou vlastně až skoro černý, ale necítil to, netřásl se zimou, polibek Sněhové královny způsobil, že zimu necítil a srdce měl už skoro jako kus ledu.“

 Po přečtení knihy jsem si prošla všechny pohádkové úvody, naprosto trefně reflektují děj, nenápadně připravují čtenáře na to, co se v dané kapitole bude dít.

Sečteno a podtrženo – něčeho méně, jiného více a bylo to to fajn. V tomto pojetí pro mě potenciál tématu zůstává nevyužitý, což je škoda.

Moje hodnocení: 70 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Chloë Mayerová

Nakladatel: Argo (2019)

Počet stran: 352

 

Kam dál:

Pokud chcete dojemný příběh z války, přečtěte si třeba sérii Morrise Gleitzmana, kterou jsem nedávnou doporučovala. Další tipy u recenzí jeho knih.

Kniha mi chvílemi evokovala Nestvůru z Essexu Sarah Perryové.

 

Co budu číst:

Syn buvola Stanislava Havlíčka.