Milo Manara válí. Je sice považován za jednu z legend erotického komisu, nicméně pouze tato škatulka mu nestačí, je pro něj příliš malá. Jasně, v jeho knihách je spousta nahých žen, mužů, erotiky, ať už zmíníme třeba Vůni neviditelného, Skrytou kameru nebo sérii Žert/Clik-Klik. Kromě nich nakreslil také speciální díl X-Menů  (X-Women na americkém trhu), adaptoval díla Jonathana Swifta nebo Apuleia, tvořil s  Neilem Gaimanem. Spolupracoval s filmaři, třeba s Federikem Fellinim nebo Pedrem Almodóvarem.

Hugo Pratt začal kreslit už ve čtyřicátých letech. V jeho tvorbě dominují dobrodružné příběhy se spoustou historických detailů, neopomíjí ani sociální otázky. Po svých cestách v Jižní Americe stvořil sérii Corto Maltese inspirovanou díly Roberta Louise Stevensona nebo Jamese Olivera Curwooda. Série má dvanáct knih, objevují se v ní reálné postavy, třeba Jack London, Jamese Joyce,  Butch Cassidy. Při spolupráci s Manarou připravil scénář, kreslil Manara.

Indiánské léto a El Gaucho představují dokonalou syntézu výše uvedeného. Jedná se o dva samostatné příběhy. Indiánské léto vypráví o rodině Lewisových žijící v Americe v sedmnáctém století. Když byla matka rodiny před lety coby hříšnice vyhnána z města, obrátila se na indiány kmene Squando. (nejen) s jejich pomocí postavila dům, nechala u nich děti, když musela splácet své výkupné ze služeb. Soužití Lewisových s indiány bylo bez problémů, až do procházky jedné dívky po blízké pláži. Tu zachycují hned první stripy (část příběhu je vyprávěna retrospektivně). Na několika prvních stranách je jen Manarova kresba, slova nejsou třeba, Manaro vyjádří vše potřebné. Kresba dominuje i v dalším ději, text působil spíše jako přidaná hodnota. Je plná detailů, dynamická, krvavá, násilná. Manaro nezapře to, v čem proslul, sex je zobrazen/načrtnut v různých podobách – mezi partnery, jako incest, znásilnění. Přesto nepůsobí nijak rušivě nebo nadbytečně. V komiksu je toho ale o hodně víc, nejde jen o nějakou prvoplánovou erotiku. Manaro s Prattem ukázali puritánství, pokrytectví i přetvářku měšťanů, touhu po pomstě, pronásledování nežádoucích (velmi často naprosto nespravedlivé), přátelství, oddanost a smrt.

Připadaná třešnička je po konci příběhu, tam naopak dominuje text. Pěkně vymyšlené, dokonale ztvárněné. O něco víc jsem tak dodatečně ocenila scénář.

Druhý příběh – El Gaucho – je o mladém bubeníkovi z dob napoleonských válek. Tom Browne se narodil v roce 1787. Patřil k 71. skotskému pluku, do Ameriky se dostal v době koloniálních bojů o území. Své vzpomínky pak jako stoletý stařík vyprávěl jednomu z vojáků, kteří ho našli v indiánské vesnici. Kresba je stejně drsná, se spoustou sexu (ale opět plně konceptuálně zapadajícího), přesto je v určitých pasážích poetická. Ukazuje boj o moc, dominanci (ve více rovinách), ale také lásku, přátelství a touhu po svobodě.

Komiks vychází v edici Mistrovská díla evropského komiksu, tam plným právem patří.

 

Moje hodnocení: 90 %

 

Bibliografické údaje:

Scénář: Hugo Pratt

Kresba: Milo Manara

Vydavatel: Crew (2019)

Počet stran: 288

 

Na ukázku se můžete podívat tady.

 

Kam dál:

Borgia s Manarovou kresbou, scénář napsal Alejandro Jodorowsky.

V srpnu vyjde také Corto Maltese Huga Pratta.

V plánu mám také Hrobaře Xaviera Dorisona.