Jestli na můj blog občas zavítáte, víte, že knihám o závažných onemocněních se spíše vyhýbám. Stačí mi to v práci… Občas ale výjimku udělám, třeba nyní s Tak akorát. Důvody jsou pádné, knihu napsal Jostein Gaarder, přeložila Jarka Vrbová.

 „Jsme tak nezměrně, tak bezděčně bohatí na životní dojmy, na poznání, vzpomínky a vztahy k sobě navzájem. A když tady skončíme, všechno se rozplyne a zmizí, bude zapomenuto.
Svět je raněný, krvácí. Teď jsem na řadě já. Jednou ten den přijít musel. Přišel jako nečekaný políček. Nebo jako brutální rána pěstí do nosu.“

Podtitul Krátké vyprávění téměř o všem je plně vystihující. Když se Albert dozví, že je nevyléčitelně nemocný, odjede na víkend na chatu k jezeru. Vstřebává šok, bilancuje, rekapituluje svůj život, přemýšlí o věcech zásadních i o banalitách, zvažuje své možnosti a vše zapisuje – možná pro sebe, možná pro rodinu. Adresát textu stejně jako Albertův bezprostřední osud je nejistý. Je lepší žít dát a nevyhnutelně umírat, nebo vše sepsat, zanechat po sobě stopu a zemřít hned?

„Dostal jsem na půjčku celý svět a teď ji musím splatit, nikoliv v přijatelných splátkách, ale naráz. Tak to stojí v dlužním úpise. Měl jsem milovaného syna, drahou snachu a drahou vnučku Sáru. A několik blízkých přátel a kolegů. Prosím, tak tady to máte. Odevzdávám vše, co mi život dal. A děkuji za půjčení!“

Minimalistický velmi hluboký text plný emocí a úvah o podstatě lidského bytí. Najdete v něm vše potřebné a relevantní, smutek, zlost, radost, vděk, lásku, potřebu opory, sdílení, poetiku i racionální uvažování. U některých textů lituji, že neumím jazyk, v němž je napsaný, láká mě srovnat originál s překladem. Jestli i originál je tak dobrý jako překlad, nebo jestli překladatel nevdechl něco navíc, nepřidal třešničku na už tak výborném dortu. Jarka Vrbová je pro mě zárukou kvality. V jejím (a samozřejmě Gaarderově) podání je radost číst i o věcech, které primárně nevyhledáváte.

„Všichni členové rodiny se nikdy nepotkají najednou. Někteří už odešli, jiní se ještě nenarodili. Uspořádání je univerzální: ve všech rodinách jsou jednotlivci, kteří už nežijí. To ale neznamená, že by rodinu opustili.

Já osobně mám odpovědnost za dva členy rodiny, za to, že jsem přivedl na svět. Za Christiana a za Sáru. I oni budou muset jednou odejít a rozloučit se se svou rodinou, s celým světem.“

Velmi působivé. Jedna z knih, o kterých budete přemýšlet ještě nějakou dobu po dočtení.

 

Moje hodnocení: 90 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Jostein Gaarder

Překladatel: Jarka Vrbová

Nakladatel: Kniha Zlín (2018)

Počet stran: 104

 

Kam dál:

Doporučovat Gaarderův Sofiin svět je asi zbytečné. Ale četli jste třeba Dívku s pomeranči, Principálovu dceru nebo To je otázka?

Zůstanu také u překladu Jarky Vrbové, nečetla jsem Knihu o moři. Brzy napravím.

 

Co budu číst:

Zůstávám na severu. Kromě Knihy o moři mám mj. v plánu Vařit medvěda Mikaela Niemiho nebo Mizérii Andrzeje Tichého.