Drahý příteli je moje první letošní knižní zklamání. Z velké části jsem si to zavinila sama, protože očekávání byla veliká. Kdo četl Dobrý proti severáku a Každá sedmá vlna od Daniela Glattauera, pravděpodobně pochopí. Dobrý proto severáku je naprosto skvělá kniha, román psaný pouze v mailech, romance, která začala chybou a postupně se z virtuálního světa přesunula do reality. Nebo se pokusila přesunout. I pokračování (Každá sedmá vlna) si drží celkem slušnou kvalitu. Když jsem tedy narazila na Drahý příteli, zajásala jsem, koupila, začala číst a za nějakou dobu přestala. Přečetla jsem dvě jiné knihy (Nechtění a Morfium) a dala Drahému příteli druhou šanci. Ne vše musí být přeci láska na první pohled… Tu pauzu jsem si chvíli vyčítala, protože mě to začalo bavit, ale ne dlouho.

O co jde? O mailovou konverzaci. Píší si Pierre-Marie a Adeline. Pierre-Marie je spisovatel, šedesátník, několikrát rozvedený, se spoustou dětí (vlastních i vyženěných). Poslední žena mu před lety jednoho dne zmizela a on dodnes netuší, co se stalo. Adeline je o hodně záhadnější, žije asi sama, asi nemá partnera. Postupně odhaluje detaily ze svého života, lze jí ale věřit? Vše začne tím, když Pierre-Marie dostane poštou tlustou obálku, na které není uvedená zpáteční adresa, jen mail. Přepokládá, že se jedná o spisovatelku, která mu poslala k posouzení vlastní rukopis. Obálku neotevře, mailem požádá o zaslání adresy, aby vše mohl vrátit. Adeline mu odpoví, on jí, ona jemu a tak dál.

Drahý příteli není určitě tak špatná kniha, jak to v mém podání vyznívá. Jen maily mi přišly moc komplikované, celé málo uvěřitelné, trochu vykonstruované. Když jsem četla Dobrý proti severáku, říkala jsem si, jojo, to se klidně mohlo stát. Konverzace měla spád, tady jsem některé maily jen rychle pročítala, abych nepřišla o něco důležitého. Až tak mi nevadilo, když začal Pierre-Marie psát i svému příteli a jeho ženě, ale vsuvka s Lisbeth mi přišla zbytečná.

 

Moje hodnocení: 65 %

 

Kam dál:

Dobrý proti severáku

Každá sedmá vlna

Pokud si chcete přečíst knihu v mailech, doporučila bych spíš Daniela Glattauera, mně se trefil do černého. Nebo ještě lépe, přečtěte si všechny tři knihy a porovnejte. Vždyť vlastní názor je stejně nejlepší, co se líbí jednomu, nemusí druhému.

 

A pokud chcete klasické dopisy, tak jednoznačně sáhněte po Milostných dopisem slavných mužů. Ale o nich někdy příště.

 

Co budu číst dál:

Momentálně mám rozečtenou Lásku podle Shakespeara, potřebovala jsem něco lehčího. Od vražd, koncentračních táborů a války je potřeba si trochu oddechnout.