Na chvíli jsem opustila svou knižní komfortní zónu a zamířila na Slovensko do pohoří Tribeč. Jinými slovy řečeno – přečetla jsem Trhlinu Jozefa Kariky. Zvláštní kniha. Ze začátku mě moc nebavila, rozjezd trval celkem dlouho, pak děj nabral dostatečné obrátky a četla jsem jen s minimálními přestávkami. Konec ale vyšuměl tak trochu do ztracena, resp. byl na mě až moc otevřený. Igor vše odvyprávěl, zvedl se a odešel. Podnětů k přemýšlení kniha nabídla hodně, sám Karika doplnil jen něco málo. Zbytek je na čtenáři. Věří? Nevěří? Je to všechno možné? Není? Výmysl? Pravda?

Čerstvě vystudovaný Igor má přítelkyni, blog (nebo možná lépe opačně blog a přítelkyni) a pěkně hluboko do kapsy. Školu sice absolvoval, ale práci nemůže najít žádnou. Aby alespoň něco vydělal, chodí na brigády, třeba vyklízí staré domy před rekonstrukcí. Tahá postele, kovové stolky, snaží se nevšímat si toho, jak na něj pokřikují dělníci. Z ubíjející rutiny ho zachraňuje jeho blog. Neustále přemýšlí, jak by si zajistil čtenost a čím by nejvíce navnadil followery. Když v bývalém blázinci najde během práce trezor, v jeho obsahu vidí dokonalý námět na článek. Jakmile se mu trezor podaří shodou náhod otevřít, je v koncích, v tu chvíli to ale ještě netuší. Věci, které v něm našel, mají v sobě nepochybně velký potenciál. Vedou k záhadným zmizením lidí na Tribeči. Někteří se našli, někteří přežili, ale zbláznili se, jiní zemřeli a byli i tací, které nikdo nepostrádal.

Celou knihu tvoří přepisy hovorů Igora s Jozefem Karikou. Igor vysvětluje, proč mu trezor a Tribeč nedaly spát, jaké měl důvody, když se snažil celou záhadu rozlousknout. Karika doplňuje své komentáře a přidává spoustu odkazů na internetové články s argumenty pro i proti tribečské záhadě. Karika píše skvěle. Na mysteriózní thrillery moc nejsem, ale tohle jsem musela dočíst. Knihu jsem navíc četla delší dobu než většinu jiných. Ne, že bych musela číst jen za denního světla, to zase ne, ale procházela jsem Karikovy odkazy.

Konec Igorova vyprávění ani Karikův komentář nenabízí rozluštění, jestli máte rádi jasné konce, budete zklamáni. Tribečská záhada Igora pohltila (Igor se nechal pohltit?), přežvýkala a vyplivla. Nechal se strhnout, měl k tomu všechny dispozice, stal se na ní závislým. Chtěl/potřeboval rozlousknut záhadu, zajistit čtenost blogu a v závěru už jen vše zdokumentovat. Vysvětlení se nabízí spousta, od mysteriózních až po naprosto racionálně založená. Záleží jen na vás. A je úplně jedno, jestli je to vše pravda, nebo jen výmysl. Ať tak či tak, na Tribeč mezi listopadem a březnem nejedu! (I)Racionální strach by mi to nedovolil.

Moje hodnocení: 75 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Jozef Karika

Nakladatelství: Argo (2017)

Počet stran: 336

 

Kam dál:

Logicky se nabízí další Karikovy knihy. S Trhlinou jsem měla premiéru a myslím, že jistě nebude poslední.

 

Co budu číst:

Začínám s Táním Lize Spitové. Po něm třeba Dceru krále močálů, novou Ferrante, Dlouhou cestu na malou, rozzlobenou planetu nebo Dům s vypůjčeným výhledem.

 

Za zaslání děkuji knihkupectví Kosmas.