Co se vám vybaví, když se řekne Kambodža? Země někde v Asii 🙂 ? Angkor Vat? Jídlo Lok Lak? Nebo Rudí Khmérové a Pol Pot? Až si přečtete absyntovku Pol Potov úsmev, přihoďte k nim různé druhy mučení, školu v Tuol Slengu, později věznici S-21, nyní muzeum genocidy (na obrázku), Norodoma Sihanuka a jeho syna Norodoma Sihamoniho a také čtveřici Švédů, kteří v roce 1978 Kambodžu navštívili a následně tvrdili, že je to vlastně fajn země. Skočili Khmérům na jejich divadlo a spokojeně se procházeli v Potěmkinových vesnicích. Je možné nevidět strach a bídu, i když jsou všude?

Peter Fröberg Idling zmapoval nejen cestu Švédů Gunnara Bergströma, předsedy Společnosti přátel Švédska a Kambodže, Mariky Wikanderové, Heddy Ekerwaldové a Jana Myrdala, ale také novodobé dějiny Kambodže a celého regionu. Podrobně vysvětlil nástup a úspěch Rudých Khmérů a Pol Pota, politiku a postavení krále/prince Norodoma Sihanuka, vztah Kambodže a Vietnamu nebo vměšování USA do místní geopolitické situace.

Výbornou reportážní literaturu nepíší jen Poláci 🙂 Po Breivikovi další severská pecka. Idling pečlivě sledoval Švédy popisující kambodžské štěstí a prakticky neškodnou revoluci. Snažil se je konfrontovat a zjistit jejich názor v časovém odstupu, kdy už je dávno jasné, co se v Kambodži doopravdy dělo. Detailně se věnoval nejen Pol Potovi, ale také Norodomovi Sihanukovi, dvěma mužům pocházejícím z  rozdílných poměrů. Pol Pot byl syn bohatého sedláka, který si ho (tenkrát ještě jako Salotha Sara) mohl dovolit poslat na studia. Norodom Sihanuk se narodil v královské rodině, zemi jako král/princ také vládl, miloval umění, film. Byl aktivní politik i domácí vězeň Rudých Khmérů. I po letech strávených pod naprostou kontrolou Khmérů princ Sihanuk popisoval Pol Pota jako velmi zdvořilého, klidného s přátelským úsměvem, který mluvil speciální khmérštinou užívanou jen na královském dvoře. Jedli spolu francouzské cukrovinky a pili čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávu v době, kdy Phnom Penh obsazovala vietnamská armáda a jedna katastrofa střídala druhou.

Pokud jste se dívali na Pol Potovy fotky, doceníte dokonalý název knihy. Na většině vypadá naprosto neškodně, mile s oním úsměve na tváři. Přitom za vlády Rudých Khmérů umíraly milióny lidí.

Nikdy sa nepodarí určiť, koľko ľudí zomrelo za tri a pol roka Pol Potovej vlády. Masových hrobov je veľa a je nemožné ich spočítat. Sú stracené aj v džungli. Počet obetí je aj ostatne neznámy. Odhady sa pohybujú medzi sedemstopäťdesiatimi tisícmi a tromi miliónmi. Počet popravených niekoľko státisícov až vyše milióna. …  A ako odhadnúť nárast populácie počas vojny? Rodí sa viac alebo menej dětí? A čo dětská úmrtnosť? … A koľko popráv sa uskutečnilo pod rúškom tajomstva a možno aj mimo štátnej kontroly na vidieku? Potom vietnamská  invázia. Koľko ľudí jej padlo za obeť? A koľko umřelo počas hladomoru, ktorý následoval? … Sedemstopäťdesiattisíc alebo tri milióny? Zohráva vôbec nejakú úlohu, ktoré číslo je správne?

O tom všem Idling píše. O vzestupu Pol Pota a pádu Kambodže. O vzestupu násilí, vražd, revoluce, mučení, utrpení běžných Kambodžanů a pádu lidských hodnot. Silné a velmi poučné čtení o jednom úsměvu. Pol Potově úsměvu.

Moje hodnocení: 89 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Peter Fröberg Idling

Nakladatel: Absynt (2017)

Jazyk: slovenština

Počet stran: 200

 

Kam dál:

Právě vychází další absyntovka 1947 Elisabeth Åsbrink. Už ji mám na cestě 🙂 , stejně jako autorčinu další knihu A vo Viedenskom lese stále stoja stromy.

Jestli chcete číst o dalších vládcích, kteří se nesmazatelně zapsali do historie, zkuste Cisára nebo Šáhinšáha Ryszarda Kapuścinského.

 

Co budu číst:

Utekla jsem k fantasy, čtu pokračování Jiskry v popelu Plamen v temnotě. Pak na řadu přijdou Sítě Petry Dvořákové. Těším se na Víkend v Londýně Jana Folného (vychází 6.2.), Buzíčky jsem nečetla, ale napravím.