Édouard Louis ve své knize skoncoval s Eddym B. Na tom by nebylo nic zvláštního, autor prostě zatočil s hlavní postavou, ale tady jde o hodně víc. Édouard Louis je totiž Eddy Belleguelle, tedy Eddy B. Skoncoval s ním nejen v knize, ale hlavně v reálu. Musel, aby mohl žít, nejen přežívat. Velmi otevřeně píše o sobě, o svém dětství, rodině, škole a všem dalším, co ho obklopovalo a formovalo, včetně toho, proti čemu se postupně vyhranil.

Eddy dostal celkem naloženo. Narodil se na severofrancouzském venkově v sociálně velmi slabé rodině. Matka byla dlouho s dětmi doma, ale to vůbec neznamenalo, že by se jim plně věnovala. Otec sice nějakou dobu pracoval, ale když o práci přišel, nepřetrhl se, aby si našel novou. Jeho zažité stereotypy o potřebě mužské dominance v rodině nedovolily, aby pracovala Eddyho matka. Chvíli to šlo, ale pak začala vydělávat víc, než kdy domů přinesl on, a tak musela skončit. Chlap prostě musí být chlap, musí být dominantní, chlap nejde pro ránu nikdy daleko, chlap se jako chlap musí chovat, chlap musí jako chlap vypadat. Pokud je to jinak, je to buzna, buzerant, homouš, bukvice, tetka, teplouš, pedál (citováno z knihy, je tam i spousta dalších výrazů).

Eddy se jako chlap podle místních meřítek nenarodil. Měl o něco výše posazený hlas, mimiku, která vzbuzovala pozornost, zájmy, jež s chlapskou rolí nekorespondovaly. Narodil se také jako homosexuál. Čelil opovržení, posměchu, každodenní šikaně. Snažil se popřít sám sebe, ale nešlo to. Kvůli své homosexualitě trpěl, ale paradoxně to byla ona, která mu dala sílu se odrazit ode dna a z rodné vsi se vymanit. Díky tomu, jak moc se odlišoval, mu postupně docházelo, že zapadnout nikdy nedokáže, že musí odejít.

Mohlo by se zdát, že v knize dominuje zmar. Ano, je velkým hybatelem, ale Édouard/Eddy píše o mnohém jiném. Píše o vůli, síle, touze odejít a žít svůj život, ne život, který se po generace kopíruje, kde nejvyšším kulturním a rodinným zážitkem je večer u televize, kde ženy rodí děti, chlapi jsou drsňáci, ať už to znamená cokoli. Eddyho tyrani sice vyhráli spoustu bitev, ale v cílové rovince je Eddy převálcoval.

Louis píše jakoby samozřejmě, bez příkras, vše má nicméně dokonale promyšlené. Ze začátku máte pocit, že vám některé důležité informace chybí, ale postupně je dostanete. Vše do sebe zapadá, nic není navíc, nic nechybí.

Moje hodnocení: 88 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Édouard Louis

Nakladatel: Paseka (2018)

Počet stran: 212

 

Kam dál:

Zkuste třeba Malý život Hanyy Yanagihary, Za soumraku a sněhovou královnu Michaela Cunninghama, Proubuzení Simona Spiera Becky Albertalli nebo třeba Dám ti slunce Jandy Nelsonové. Můžete také oprášit klasiku a přečíst si Obraz Doriana Graye Oscara Wilda.

 

Co budu číst:

Buzíčky a Víkend v Londýně Jana Folného.

Teď dočítám povídkovou sbírku Nelidské zdroje Moniky Petrlové/Valentové, pak nějakou absyntovku a čeká mě také Ódinovo dítě.