Přečíst si novou knihu Kateřiny Tučkové je vždy radost. Její novinka byla pro mě překvapení. Nezaznamenala jsem žádná marketingová kouzla, nebyla ani v edičním plánu. A najednou se  objevila… Vitka. Znalí věci vědí, že nejde jen o knihu, ale také o brněnskou divadelní hru z pera Kateřiny Tučkové a v režii Anny Petrželkové. Ke ztvárnění je toho opravdu hodně.

Vitka neboli Vítězslava Kaprálová se v roce 1915 narodila ve vážené brněnské rodině hudebního skladatele a ředitele hudební školy Václava Kaprála a zpěvačky Vituše Kaprálové. Vystudovala skladbu a dirigování, tedy obory do té doby výhradně mužské. Ona ale jen nesekundovala, nebyla protekčním dítětem, za úspěchem si šla sama. Byla krásná, živelná, talentovaná, nevázaná,  bohémská, nekonvenční, na druhé straně ale pracovala do úmoru, komponovala, bořila zavedená dogmata, šla proti proudu, byla vidět. A slyšet. Dirigovala pražskou filharmonii i londýnský orchestr BBC. Svým zápalem a nadšením si získávala muže v osobní i profesní rovině. Šla často ze vztahu do vztahu, některé z nich byly paralelní. Nebylo to z kalkulu, ale z podstaty její povahy, kdy se s nadšením vrhala do nových věcí, nic pro ni nebylo nemožné, jen někdy  nedomýšlela následky. Čtete tak nejen o Vitce, ale také o jejích osudových mužích, třeba první lásce Oto Vachovi, učiteli hudby Theodorovi Schaeferovi, Bohuslavovi Martinů nebo Jiřím Muchovi.

Vitka sice zemřela v pouhých 25 letech, její život by vystačil na několik románů nebo jedno divadelní představení 🙂 Kateřina Tučková ji zachytila věrně, bez příkras, intimně, s úctou k její tvorbě. Nevynechala nic důležitého, včetně komplikovaného vztahu k dominantnímu otci, nekonvenčního manželství rodičů nebo Vitčina volnomyšlenkářského přístupu k mužům. Nad tím vším ale byla hudba a láska k ní.

Ačkoli postavy  v podání Kateřiny Tučkové mluví spíše soudobou češtinou, předválečná a válečná doba jsou jasně patrné. Když jsem knihu začínala číst, měla jsem chuť si pustit třeba film Eva tropí hlouposti s Natašou Gollovou nebo cokoli s Věrou Ferbasovou. Vitčina mnohdy až dětinská radost ze života a hudby, nadšené přijímání výzev prostupovaly prakticky všechny stránky. Později se ale vše změnilo. Když vypukla válka, musela Vitka zůstat ve Francii, kde v té době studovala. Cesta za cílem, splnění hudebních i osobních snů skončily dříve, než by kdokoli očekával. Zemřela daleko od domova na miliární tuberkulózu, s tělem vyčerpaným útěkem z Paříže před blížící se frontou a po opakovaném potratu. V jejích posledních dnech jí byli na blízku její dva muži, Bohuslav Martinů i Jiří Mucha.

Moje hodnocení: 90 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Kateřina Tučková

Nakladatel: Host (2018)

Počet stran: 176

 

Kam dál:

Žítkové bohyně nebo Vyhnání Gerty Schnirch asi není nutné doporučovat. Ale četli jste také Tučkové Fabriku. Příběh textilních baronů z moravského Manchestru? Kniha vyšla v roce 2014 jako doprovodná publikace k výstavě Brno – moravský Manchester a Tučková v ní vypráví příběh pěti generací rodu Johanna Heinricha Offermanna, jednoho z nejvýznamnějších textilních baronů. Přiznám se, že já jsem Fabriku nečetla, ale napravím. Výstavu už si nestihnu J.

Zkuste třeba také 1913: Léto jednoho století Floriana Illiese mapující důležité dění dva roky předtím, než se Vitka narodila.

 

Co budu číst:

Uvažuji nad knihami Agnes Ravatnové, dlouho jsem nečetla žádný thriller, v plánu mám Sestru smrt Daniela Petra nebo Ďáblův spár Jennifer Doreyové. Ďáblův spár je přirovnáván ke knihám Petera Maye, to zní slibně. Těším se také na novou absyntovku vydanou v češtině Srdcový král Hanny Krall.