Hlásím návrat na sever. Povedený návrat musím říct. Staré dobré Švédsko nezklamalo, alespoň tedy mě ne. A přitom je to tak jednoduché, stačí tajemné rašeliniště, kde se ztrácejí lidé, jeden skoro zabitý mladík, bioložka zkoumající mokřady a policejní/umělecká fotografka. Nezvyklá, ale povedená kombinace.

Nathalie (Nord)Strömová se po letech vrací do oblasti, kde vyrostla a kam se nikdy nechtěla vrátit. Po dvou tragédiích žila od čtrnácti let v Göteborgu, vystudovala biologii a teď zkoumá půdu rašelinišť. Mohla si vybrat jakoukoli jinou oblast, ale neudělala to. Vrátila se domů. Seznámí se se studentem umění Johannesem. Sice si snaží držet si odstup, když ale najde Johannese poté, co na něj někdo zaútočil, něco se v ní zlomí. Zachránila ho, protože rozklíčovala znamení, které v minulosti nepřineslo nic dobrého. Zatímco Johannes leží v nemocnici v bezvědomí, snaží se policie a s ní také fotografka Maja Lindeová zjistit, co se mu stalo. Má s jeho napadením něco společného náhlá změna počasí? Proč měl u sebe sáček s velkým množstvím mincí? Co vše rašeliniště skrývá? Měl být Johannes oběť a posloužit nějakému rituálu? Byl jediný nebo je obětí víc?

Minimum postav, jedno místo a výborná zápletka. Nathalie postupně odkrývá, co se jí v minulosti stalo, a Maja nachází mrtvé. Johannes měl štěstí, rašelina si vyžádala/skryla oběti dokonaných útoků. Musím říct, že až do posledního dílku, který zapadl na své místo, jsem si myslela, že vrahem je někdo jiný. Lehce mysteriózní linka ději prospívá, ale nebude vadit těm, jimž tento typ knih nemusí.

Velké plus má u mě Susanne Janssonová za hlavní ženské postavy. Ty naštěstí (a díky za to!!!) nezapadají do současného prototypu vyšetřovatelů, resp. lidí řešících zločin – nejsou alkoholičky ani nemají psychiatrické onemocnění. Maja si užívá život, je úspěšná, finančně zajištěná, ve fotografii pojí svět umění i kriminalistické práce. Sekunduje jí celkem komponovaný policista, pracují logicky a skládají dohromady všechny proměnné. Nathalie si prožila své, ale nezlomilo ji to, nezahnalo do rohu, což by se v dnešním trendu jednoznačně nabízelo. Paráda.

 

Moje hodnocení: 85 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Susanne Janssonová

Nakladatel: Host (2018)

Počet stran: 296

 

Kam dál:

Doporučení je tady celkem jednoduché: zkuste Ďáblův spár Lary Dearmanové (u mě vyhrává Rašeliniště), knihy Petera Maye (třeba trilogii z ostrova Lewis nebo Ostrov Entry – vyhrává Peter May) nebo třeba Trhlinu Jozefa Kariky. Bod pro Rašeliniště.

 

Co budu číst:

Z aktuálních lákadel mi zbývá Jepice Jamesa Hazela a Macbetha. Autora asi psát nemusím :).

Teď jsem sáhla po knížkách českých. Anežku Viktorie Hanišové jsem původně neměla v plánu, ale po její Houbařce a po Malince Dity Táborské jí dám šanci.