Dobrý proti severáku

Co se stane, když napíšete špatně heslo do internetového vyhledávače? Narazíte třeba na záhadný text v iggurštině, jejího tajemného tvůrce a audioanimatronické loutky (Lucemburská zahrada, Michal Ajvaz). A co se může stát, když napíšete špatně mailovou adresu? Buď se mail ztratí v kyberprostoru, protože adresát neexistuje, nebo si ho přečte reálný člověk. Ten to buď bude ignorovat, nebo se vší zdvořilostí odpoví a je to vyřízené. Ale co když mu omylem napíšete opakovaně? Nemusí už reagovat, nebo si začnete psát. Nejdříve jen opatrné maily, ale postupem času se maily stávají osobnější. To vše se stalo Emmi a Leovi. Emmi si chtěla odhlásit předplatné časopisu, mail neodeslala do redakce, ale Leovi. A pak zase a znova, až si začali psát a postupně se poznávat. Zpočátku se jim dařilo striktně oddělit své reálné životy od společného virtuálního, ale to logicky po čase selhalo.

Byla by škoda vyzrazovat pointu nebo něco více z děje. Celou knihu tvoří jen mailová konverzace. Forma pro mě velmi atraktivní a nezvyklá, od čtení jsem se nemohla odtrhnout. Emmi a Leo si maily vyměňují v různých časových intervalech, jsou krátké i dlouhé a skvěle ukazují jejich rodící se vztah. Není k tomu potřeba žádného vypravěče, který by děj zprostředkovával, žádnou omáčku. Mailová konverzace snese prakticky vše až do doby, než se vynoří otázka, co kdybychom se setkali. Setkání Glattauer vyřešil netradičně v duchu anonymní konverzace. Lea, Emmi i čtenáře dál drží v napětí a nejistotě, která žene dál všechny. Udrží nastavenou linku oddělených životů na a mimo sít? Je vůbec možné si to myslet?

Kniha je skvělá, závěr velmi překvapil, žádný patos. Dobrý proti severáku patří k mým nejoblíbenějším knihám. Zatím jsem ji četla dvakrát, poprvé to bylo super, skvělé i nyní po druhém přečtení (na rozdíl od druhého dílu, který byl ve druhém čtení pro mě trochu zklamání). Odpustila jsem i ty dokonale se hodící náhody…

Jako obvykle jsem během čtení hledala nějaké věci. Nejvíc času jsem strávila hledáním Veletržní kavárny Huber. Nevím, jestli je reálná, asi ne, protože vysloveně kavárnu Huber jsem nenašla, škoda. Emmi a Leo by se ale mohli ‚setkat‘ ve Vídní (Glattauer je z Vídně) v Cafe Restaurant Frauenhuber, nebo v Huber’s Essen und Trinken. Ale co vím jistě, během mailových schůzek popíjel Leo třeba Sauvignon Visintini, Colli Orientali del Friuli.