Sbírka povídek A příště budem šťastný… mně přišla spíše jako průměrná. Možná je to moje chyba, přečetla jsem hodně sbírek za sebou, prvotní nadšení z povídek uvadlo a odneslo to neprávem A příště budem šťastný…

Po dočtení mi ale tři povídky uvízly v paměti, a to V pekle od Alice Nellis, Neboj, tati od Markéty Pilátové a Rodinné album od Ireny Hejdové.

V pekle skvěle popisuje pocity muže, pro kterého byla nevěra naprosto běžnou součástí života. Až se zamiloval, rozvedl a znova oženil. Šťastně až do konce života se ale nekoná, i když zevnímu pozorovali by to tak mohlo připadat. On, manželka, dvě děti. Jeho ale dusí možnost, že by ho manželka mohla podvádět. Co když poprvé v životě miluje víc on? Dřív byl mistr v maskování, je možné, aby mu nyní něco unikalo?

Jak už je v tvorbě Markéty Pilárové zvykem, i povídka Neboj, tati se odehrává ve španělsky mluvící zemi, tady v Argentině. Líčí příběh Ligie, jejich rodičů a tety.  Táta se sestrou emigrovali z Moravy, s maminkou Řekyní se seznámil až v Argentině. Teta se nikdy nevdala a celý život žila s nimi. Když teta onemocní Alzheimerovou chorobou a poté na ni zemře, má Ligie strach, že pokud by onemocněl i otec, nedomluví se s ním, protože neumí jeho mateřštinu, češtinu. Začne proto chodit na kurzy češtiny, a odhaluje tak nejen tajemství jazyka, ale i vlastní rodiny. Je skutečně všechno tak, jak jí říkali?

Rodinné album Ireny Hejdové ukazuje manželský trojúhelník manžel-manželka-milenka, později manžel-exmanželka-manželka pohledem všech tří zúčastněných.

Moje hodnocení:  70 %

Kam dál:
Žluté oči vedou domů
Má nejmilejší kniha
Tsunami blues
Dámská jízda
Pod sněhem
K moři
O Vánocích se dívám do nebe
Opravdová láska
Tlumočník nemocí
Nezvyklá země