Dočetla jsem novou knihu Fredrika Backmana a musím říct, že prostě umí. Během čtení mě opakovaně napadala myšlenka, jak moc bych chtěla být jako on, abych mohla něco takového napsat dceři. Nebo bych chtěla být jeho syn, abych si za dvacet, třicet nebo čtyřicet let mohla přečíst, jak rodiče zvládali (nezvládali) dobu krátce po mém narození.

Kniha je výborná. Je jedno, jestli děti máte nebo nemáte, přečtěte si ji. Ti z vás, kteří je již mají, se pobaví asi o něco víc, ti, které to čeká, uvidí, jak budou tápat nebo jak tápali jejich rodiče, a na jejich účet se tak zpětně pobaví (a něco možná dodatečně pochopí). Už celkem dlouho se mi nestalo, že bych se při čtení knihy smála nahlas a vůbec si nepamatuji, kdy naposledy jsem chodila s knihou za manželem se slovy ‚hele, přečti si tohle/pamatuješ, to dělala taky/tohle jsem dělali my taky/tak tohle je přesný…‘

Backmana mám moc ráda, byla jsem hodně zvědavá, jaká bude jeho čistě autobiografická kniha, žádné schovávání se za vymyšlené postavy. Podle mě je stejně skvělá jako ty předcházející. V některých ohledech možná ještě lepší. Je o něm, o jeho veliké lásce k synovi, manželce, ale i počítačovým hrám nebo smažené zmrzlině z tyčinek Snickers. Nemá problém si dělat srandu sám ze sebe, vše ale vyznívá naprosto nenuceně, opravdově. Píše o svém otcovství, partnerském vztahu, o snaze obstát, strachu, jenž rodičovství neodmyslitelně doprovází, veliké spoustě přešlapů, které udělal – a udělal je jistě nejen on:

‚Plivnout na ubrousek. Poté utřít dítěti obličej ubrouskem.. Neplivat přímo na dítě. Moje chyba.

‚…Ty tiše ležíš a jen si mě zamyšleně prohlížíš. Naše pohledy se setkají. Víš, jak někteří rodiče tvrdí, že vycítí, jaké bude první slovo jejich dítěte? Tak já mám pocit, že tvoje první slova budou: „Jsi nejslabší, máš padáka.“‘

‚Dívám se na tebe jako na tyranosaura v Jurském parku. Je 5,30 ráno, hledím na tebe a vím jedno jediné. Sebemenší. Drobný. Pohyb. A vše je ztraceno.‘

 Myslím, že kniha by měla být povinně dobrovolnou četbou pro páry s malým dítětem. Dozví se z ní možná více než z mnoho příruček a průvodců mateřstvím/otcovstvím. Je fajn vidět, že všude to funguje stejně a dokonale vymydlené, ve vhodnou dobu spící nebo naopak bdící, prakticky neplačící dítě a rodiče bez potřeby spánku a neustále sršící elánem jsou jen mýtus. Vítejte v reálném světě :o). Nejen ve světě Fredrika Backmana.

Moje hodnocení: 91 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Fredrik Backman

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 192

 

Kam dál:

Pokud jste nečetli autorovy předchozí knihy, napravte to. Já ho mám radši než třeba Jonase Jonassona. Stoletý stařík byl super, ale ostatní knihy už mě tolik nenadchly. Backmanovy knihy (Muž jménem Ove, Babička pozdravuje a omlouvá se, Byla tady Britt-Marie a nyní Co by můj syn měl vědět o světě) se mi  líbily všechny. Na podzim má vyjít jeho další kniha Medvědín.

 

Co budu číst:

Dlužím recenze na Jerúldelgera, Tvrdohlavá stvoření nebo Svítání. Aktuálně se pouštím do Ve světle toho, co víme.