Recenze by mohla být velmi stručná – Dopisy si přečtěte nebo ještě lépe poslechněte. Taťjana Medvecká vtiskla do řádků psaných těsně před smrtí vše potřebné. Nechybí hluboký cit, smíření, moudrost, víra v Boha i blízké, veliká pokora a úcta. Zcela zaslouženě byla oceněna jako nejlepší interpretka za rok 2018.

Milada Horáková je vnímána jako symbol boje proti komunismu. Byla odsouzena ve vykonstruovaném procesu, ve kterém neměla šanci uspět. Neustoupila z toho, v co věřila, co považovala za správné. Dopisy, které napsala v posledních třech dnech života, ji ale ukazují ještě v jiném světle – jako dceru, sestru, manželku, snachu, matku a přítelkyni. Rekapituluje svůj život a rozhodnutí, která udělala. Nabádá blízké, aby žili dál, nezatrpkli. Prosí je o odpuštění, nechtěla jim působit další bolest. Lituje, že rodině nedávala víc, drobila síly na úkor svých nejbližších. Neměla se dělat tak ‚wichtig‘, jak jí radila Alice Masarykové. Ona ale doufala, věřila, že pokud se bude zasazovat za obecné dobro, pomůže tím zajistit lepší život všem, včetně své dcery Jany.

Všechny dopisy jsou velmi emotivní. Jen sedíte a posloucháte, nezbývá než obdivovat její vnitřní sílu. Prosí svého otce, aby vyprávěl dceři o rodině, aby jí předal vzpomínky, když ona už nebude moct. Sestru a jejího muže žádá, aby Janě nahradili rodiče, umožnili jí zakořenit, stát se kladným člověkem. Dceru nabádá, aby zkoumala, promýšlela, neustrnula v názorech, naučila se rozlišovat mezi pozlátkem a zlatem. Doufá, že najde správnou cestu, ne tu nečestnou a nespravedlivou, zbaví se zbytečné negace. Pokud pozná, že je něco pravda, má za ní stát. Stejně jako ona.

„Jdu s hlavou vztyčenou. Musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbude úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá. A co je jiného život než boj.“

Loučila se, myslela na praktické věci, trápila ji nejistota o osudu manžela. Až do poslední návštěvy příbuzných krátce před smrtí nevěděla, jestli byl také uvězněn, žije, nebo byl popraven. Psala o kruté bolesti, která ji proto trýzní. Utěšovala ostatní.

„Nelitujte mne! Žila jsem krásný život! Svůj trest nesu odevzdaně a podrobuji se mu pokorně, před soudem svého svědomí jsem obstála a doufám a věřím a modlím se za to, abych obstála i před soudem nejvyšším, před Bohem.“

Poslední dopis začala psát necelé tři hodiny před popravou. Přála si, aby vše napsané bylo jejím blízkým vydáno. To se i přes jejich veškerou snahu nestalo. Nebyly ale zničeny, k adresátům se dostaly v roce 1990. S jejich svolením byly zveřejněny. Ačkoli jsou veskrze osobní, nabízejí toho o hodně víc. Ukazují nezlomnou sílu ženy vystavené mezním podmínkám, která (nejen) svému svědomí skutečně obstála.

Moje hodnocení: interpretace Taťjany Medvecké 100 %

Hodnotit dopisy procenty mi nepřijde adekvátní, jde o jeden z nejsilnějších textů, jaké jsem v poslední době četla/poslouchala

Bibliografické údaje:

Autor: Milada Horáková

Interpret: Taťjana Medvecká

Vydavatel: Audiotéka, Bookmedia (2018)

Délka: 2 hodiny 9 minut

Na stránkách Audiotéky si můžete poslechnout ukázku.

Co budu poslouchat:

Úplně měním žánr – po delší době fantasy – Dívka, která upíjela měsíc Kelly Barnhillové.