Amerikána Chimamandy Ngozi Adichie byla jednou z nejlepších knih, které jsem četla v minulém roce. Zvědavost na její další knihy byla proto veliká. Nejde o beletrii, ale o úvahy nad feminismem, jehož nádech tvoří nedílnou součást autorčiny tvorby.

Jak jste na tom s feminismem vy? Je to váš životní postoj nebo sprosté slovo? Jak bychom obstáli jako Češi? Třeba ve Švédsku jsou v tomto ohledu velmi progresivní. V roce 2015 věnovala švédská vláda každému šestnáctému Švédovi a Švédce jeden výtisk této knížky. U nás si i ti šestnáctí její knihy musí koupit, ale mají je už k dispozici. Navíc s hodně povedenou grafikou sladěnou s druhou esejí Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Feminismus je pro každého je útlá knížka o pouze 64 stránkách, přečetla jsem ji za dvě cesty autobusem ve městě, ale přemýšlela jsem o ní o hodně déle. Myšlenkami je nabitá. Klišé malá velká kniha na ni platí beze zbytku.

Muži a ženy se od sebe liší. Máme jiné hormony, jiné pohlavní orgány a jiné biologické možnosti – ženy rodí děti, muži ne. Muži mají víc testosteronu a obecně jsou po fyzické stránce silnější než ženy. Žen je na světě o trochu víc než mužů – tvoří padesát dva procent světové populace -, ale většina mocenských a prestižních pozic je obsazena muži. … Muži tedy doslova vládnou světu. Což dávalo smysl – před tisíci lety. Lidské bytosti žily ve světě, kde nejdůležitější vlastnost pro přežití představovala tělesná síla – kdo byl fyzicky silnější, ten měl větší šanci stát se vůdcem. A fyzicky silnější bývají muži. (Samozřejmě existuje celá řada výjimek.) Dnes ovšem žijeme v naprosto odlišném světě. Způsobilejší k tomu, aby vládli druhým, nejsou lidé tělesně silnější, ale ti inteligentnější, erudovanější, tvořivější, inovativnější. A na tyhle vlastnosti nemají vliv žádné hormony. Inteligentní, inovativní, kreativní může být stejně dobře žena jako muž. Lidstvo prošlo vývojem. Zato naše genderové představy se nijak nevyvinuly.

Chimamandy Ngozi Adichie pochází z Nigérie, postavení žen je tam jistě komplikovanější než u nás. Autorka to dokládá mnoha příklady z dětství i ze současnosti. Spousta věcí je ale přenositelných i na kulturu naši.

Pojem feminismus je tady často dáván do nevhodných kontextů a zbytečně vnímán pejorativně. Koho si představíte jako feministku? Ženu, která káže o rovnosti pohlaví (nebo ještě lépe o nadřazenosti žen), parfém a kosmetické vychytávky viděla jen z vlaku a militantně hájí práva žen navzdory čemukoli a kohokoli? Trochu přeháním, vím, ale ruku na srdce, kolikrát jste viděli třeba fotku nějaké krásné ženy v bikinách a pod ní titulek ve stylu feministky bijí na poplach… A další straně se klidně dočtete, že je třeba využít ženské zbraně, abyste dosáhla svého.

Jsem žena, blbá úplně nejsem, deodorant používám, nohy si holím, s muži problém nemám. Jak velká jsem feministka, netuším. V pojetí Chimamandy jí ale jistě jsem. Myslím, že všichni by měli mít stejné šance (pokud o ně stojí a pokud odpovídají jejich schopnostem), pohlaví by nemělo být rozhodující nebo výhodou. Některé profese jsou z logiky věci více mužské nebo ženské. Dát ale třeba pevné kvóty, kolik procent žen nebo mužů by někde mělo být, je podle mě blbost. Buď na to mám, nebo ne, i když k tomu posouzení je potřeba mít i soudnost.  Nějaké ženy mají ‚větší koule‘ než jejich kolegové, na druhou stranu /stejně tak některých mužům může vyhovovat být veden (i ženou). Nenechme se svazovat stereotypy, byla by to škoda.

Moje hodnocení: 90 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Chimamanda Ngozi Adichie

Vydavatel: Host (2018)

Počet stran: 64

 

Kam dál:

Druhá esej Chimamandy Ngozi Adichieové Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních. A pak také Amerikánu, jestli jste ji ještě nečetli.

V dětské verzi můžete sáhnout také po Příbězích na dobrou noc pro malé rebelky. A pak si pro kontrast přečtěte třeba Dvě sestry Åsne Seierstadové.