To, že knihy Petry Soukupové jsou výborné, není žádné tajemství. Na svém kontě má čtyři pro dospělé a jednu pro děti, jednu lepší než druhou. Teď přichází s neotřelým nápadem propojit literaturu pro děti a dospělé. Její nová kniha Kdo zabil Snížka? je sice detektivka primárně určená pro děti (doporučený věk 9+), na své si přijdou i dospělí. 1.12. vychází Soukupové další kniha již pro dospělé Nejlepší pro všechny, která se Snížkem volně souvisí, nepřečíst si ho by tak byla škoda.

V Kdo zabil Snížka? řeší děti smrt psa, kterého hodně lidí nemělo rádo. Vše začalo jedním velkým přáním. Martina chtěla psa. Opakovala to pořád dokola, nedívala se nalevo, napravo, chtěla prostě psa. Rodiče nejdříve odmítali, ale když zemřel Ťapka, pes celé rodiny, Martina se dočkala. Bude mít psa jen pro sebe. Vybrala si nejmenší štěně z vrhu, bílé jako sníh. Snížka. Jak se později ukáže, sáhla vedle. Snížek neposlouchá, ohrožuje rodinu, je hluchý a utíká. A pak se najde mrtvý. Martina je přesvědčená, že ho někdo zabil, že se nejednalo jen o náhodu. Společně se svým kamarádem Faňou a jeho mladším bratrem Kájou začnou po vrahovi pátrat. Přidá se k nim ještě Viktor, aktuálně žijící u babičky. Jeho matka je herečka a nemá na něj (nejen) kvůli důležité roli čas. Vraha i okolnosti děti opravdu odhalí, ale zjistí i spoustu dalších věcí, o kterých by pro ně bylo lepší nevědět. Jejich řešení ale již dětskému věku nepřísluší.

Úmrtí Snížka Soukupová podala bez zbytečného patosu, opravdově. Děti z cílové skupiny již mají o smrti povědomí, začínají chápat její podstatu, knihy se nebojte, i když dítě ještě nemá se smrtí zkušenost. Slza mně neukápla, u dítěte to možná bude jinak, zpracování a ukotvení záleží na rodičích. Témat k hovoru s dětmi nabízí kniha spoustu, vykresluje plejádu vztahů: rodiče/dcera, matka/otec, sourozenci, dítě/pes, kamarádi, sousedé. A navzdory tématu končí  optimisticky.

Číst knihu pro děti mě opravdu bavilo. Vzpomněla jsem si na jednu z knížek mého dětství, kterou jsem četla pořád dokola – Dům drobných radostí Colette Vivierové. Je to příjemně jednoduché, i když zároveň o hutných tématech. Velmi příjemný bonus představují i ilustrace Terezy Ščerbové. Četli jste třeba Krtníka?

Musím říct, že Martina mně chvílemi lezla na nervy, což se mi u některých postav Soukupové stává. To je jedině dobře, není nic horšího než postavy ploché a nevýrazné, na které si krátce po přečtení ani nevzpomenete. Faňa byl fajn, rodiče se snažili, což Martina v daném věku samozřejmě dlouho nedokázala ocenit. Zajímavě to autorka rozehrála okolo Viktora a jeho matky, připravila si tak půdu pro onu knihu pro dospělé. Skvělý nápad. To, že v tak krátké době vyjdou dvě její knihy, je opravdu N/nejlepší pro všechny.

Moje hodnocení: 85 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Petra Soukupová

Ilustrace: Tereza Ščerbová

Nakladatel: Host (2017)

Počet stran: 152

 

Kam dál:

Cokoli od Petry Soukupové, nevynechejte ani její první dětskou knihu Bertík a čmuchadlo. Přečíst si o pohledu dítěte na rozchod rodičů, jeho prožívání dané situace by si měl přečíst každý rodič, zejména ti, kteří procházejí podobným obdobím.

Mám rest u Krtníka Terezy Ščerbové, co nejdříve napravím.

 

Co budu číst:

Dočítám Jako bys jedla kámen Wojciecha Tochmana, o něm v příští recenzi, úzká knížka s velmi silným tématem