Tak jo, po delší době relativní knižní zklamání. Nonstop knihkupectví pana Penumbry Robina Sloana se mi líbilo, Kvásek byl proto jasná volba. Rukopis autora je jasně čitelný, tajemný spolek a nováček, který se snaží rozlousknout záhadu. Knihomoly vystřídali gurmáni. U Knihkupectví to fungovalo, u Kvásku o něco méně. Je to škoda, Sloan začal neotřele, zvláštně, až seversky podivně, i když evropský sever má celkem z ruky. Potenciál ale zůstal nevyužitý.

Jak název napovídá, vše se točí okolo pečení chleba. Základ dobrého kváskového chleba představuje startér. Je to živoucí směs mikroorganismů, které se živí moukou. Moučné sacharidy díky nim kvasí, tím se vylučuje kyselina a oxid uhličitý. Jeho bublinky zůstávají v těstě. Čím lepší startér, tím více bublinek a tím také křupavější a nadýchanější chléb. Poctivý kvásek dostane od dvou záhadných bratrů Boerega a Čaimana také programátorka Lois. Než je potkala, žila jen svou prací, kde se podílela na vývoji robotických ramen. Na jídlo nebyl často čas, a tak Lois jako její kolegové jedla Kejdu, chemicky definovanou stravu s vyváženým obsahem živin. Až narazila na leták Kváskové kuchyně na Klementově. Jejich nabídka byla malá, nabízeli jen pikantní polévku nebo pikantní sendvič, případně dvojitě pikantní kombo. Lois si objednala kombo a pak zas a znova. Díky němu zapomínala na jakékoli problémy. Ze strávníka odbývajícího se Kejdou se stala Jedlíkem číslo jedna. Když bratři museli odjet, zasvětili ji do tajů pečení mazgského chleba. Lois rozhodně netroškařila. Nakoupila si nástroje, přísady, kuchařku chlebového guru. Později postavila pec a dostala se do komunity lidí pracujících na možnostech stravování v budoucnosti.

Kniha je vlastně zamyšlením nad možnostmi jednotlivce, odhodláním dokázat zdánlivě nereálné, rozhodnutím, jenž mění nejen život náš, ale v širším pojetí celé společnosti. Robin Sloan staví proti sobě tradici, lásku k ruční práci i výrobku a industrializovaný proces. Díky němu vzniká násobné množství produktů, ty ale ztrácí duši. Kvásek u Lois nejdříve zpíval a do kůrek bochníků vykresloval obličeje. Žil a měl z toho radost. Tu pak měli i ti, kteří chleba z něj upečený jedli. Z nevinného a jásajícího kvásku se ale stal kvásek útočný, ovládající prostor a zahánějící vše, co mu přišlo do cesty.

„Chápala jsem, proč se ta kniha Charlotte Clingstoneové líbí. Byla o odmítnuzí ambicí. Byla to vize pro její malou, dokonalou, lidskou restauraci – vize bezpečného místa odděleného od ruchu světa.“

 

Moje hodnocení: 72 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Robin Sloan

Nakladatel: Host (2018)

Počet stran: 240

 

Kam dál:

Jestli jste nečetli Nonstop knihkupectví pana Penumbry, zkuste ho.

Přečtěte si také Sobí horu Karin Tidbeckové. To je severská i seversky podivná sbírka povídek. První povídka Beatrice vypráví o muži, který se zamiloval do vzducholodě a s její replikou začal žít. Soužití Lois s Kváskem by mohlo být také takové. Jeho startér jí změnil život, bylo to hezky podivné a pak se to vyvíjelo malinko jiným směrem, než bych chtěla. Asi bych měla s tím vším severským trochu přibrzdit :).

 

Co budu číst:

Od jedné vize jsem se přesunula k další, čtu Motýlí křik Jana Tománka.