Laserový muž je dokonalá ukázka do detailů vypilované reportáže. Text v sobě skrývá několik rovin – jde o psychologickou studii sériového vraha, sociologickou studii ukazující vývoj vnímání určitých aspektů společností, popis politické situace ve Švédsku a v neposlední řadě je to thriller/detektivka rozkrývající rasově motivovaná napadení, střelbu s laserovým zaměřovačem, revolverem a bankovní přepadení.

Gellert Tamas zpracoval obdivuhodné množství materiálu. Ukazuje nejen život Laserového muže a jeho obětí, ale i švédskou společnost, její vnímání uprchlické otázky a postavení extremistických skupin, práci policie, postoje politiků i sílu populismu. Švédsko se na začátku 90. let 20. století dostalo do obtížné situace. Byl zavražděn ministerský předseda Olaf Palme, pátrání po jeho vrahovi bylo i přes maximální snahu neúspěšné. Palmeho úmrtí vnímala veřejnost velmi rozporuplně, jedna část jásala, druhá smutnila, přistěhovalecká otázka v tomto hrála nezanedbatelnou roli. A pak se objevil Laserový muž. Mezi jeho oběti patřili jen přistěhovalci, resp. ti, kteří nevypadali typicky švédsky. Bylo mu úplně jedno, co jsou zač, rozhodující byla pouze barva jejich pleti. Paradoxem bylo, že sám John Ausonius, rodným jménem Wolfgang Alexander Zaugg a nějakou dobu také John Stannerman, se narodil německé matce a švýcarskému otci. Jeho rodiče také patřili mezi imigranty, kteří odešli za prací do Švédska. Matka vedla Wolfganga a jeho bratra Ralfa pevnou rukou, liberální švédská výchova se jí nelíbila. Preferovala řád a disciplínu, tělesné tresty patřily k běžnému chodu domácnosti. Otec měl rád ženskou společnost a alkohol. Když vyšlo najevo, že jedna jeho milenka je těhotná, Wolfgangova matka mu sbalila kufry.

Wolfgang hledal po odchodu otce mužské vzory, nejdříve to byl soused, později otec spolužáka. Vždy se vymykal, mezi své vrstevníky nezapadal. Byl jiný a postupně se vyhraňoval víc a víc.

„Wolfgang začal ukazovat dosud neznámé stránky své osobnosti. Jeho nebližší okolí je rozhodně nevnímalo jako pozitivní. Z dospívajícího chlapce se zálibou v debatních kláních se stal dominantní jedinec, v podstatě neschopný přijímat argumenty a názory ostatních. Byl tvrdohlavý, neústupný a úsečný a dovedl se rozčílit kvůli kdejaké maličkosti.“

Od debat přešel velmi rychle k fyzické konfrontaci, byl agresivní, naprosto bez náhledu, sebereflexe, neschopný vnímat sociální kontext. Ačkoli byl akutně psychiatricky hospitalizován a následně ambulantně léčen, byl prakticky ve stejné době uznán schopným vojenské služby.

„Povolávající rozkaz Johna nijak nezaskočil. Naopak, naplňoval to hrdostí. Těšil se, že bude moct bránit svou novou vlast – a také že se naučí zacházet se zbraněmi, což je pro tento úkol nezbytné.“

A to se opravdu naučil. Nebyl schopný podřídit se vojenskému řádu, nerespektoval pravidla, ale byl vycvičen v zacházení se zbraní. Svého času ho dokonce přidělili přímo do královského paláce, kde se pohyboval v těsné blízkosti královské rodiny. Když k tomu připočtete, že manželka švédského krále Silvie má brazilské kořeny, Ausoniovo umístění tak nemohlo být nešťastnější.

Čtete o obětech a žasnete, co všechno bylo/nebylo možné.

„Muž stáhl okýnko a pozoroval pomalu se přibližujícího, kulhajícího Davida. Krev mu proměnila džíny v jedinou lepkavou hmotu. Měl zakrvácené i ruce a obličej, krví mu nasákla košile i lehká letní bunda. ‚Musím do nemocnice,‘ přidal se prosebně k Bruckovi.

‚No, já nevím…‘ váhal muž. Střídavě se díval na Davida a na sedadla ve svém autě. ‚Ne, bohužel,‘ zavrtěl hlavou po krátkém uvažování. ‚Chápejte, rád bych vám pomohl. Ale nechci mít auto celé od krve. Je mi líto, zkuste se zeptat někoho jiného.‘ Zařadil jedničku a zmizel se svým bílým volvem ve tmě. V tu chvíli David Gebremariam ztratil vědomí.“

A čtete také o švédské společnosti a formování kolektivně vnímaných hodnot. V tomto kontextu je příběh Laserového muže o to zajímavější.

„V roce 1909 vznikla Švédská společnost pro rasovou hygienu a roku 1921 se Švédsko jako první stát na světě rozhodlo založit státní instituci zabývající se rasismem na vědeckém základě … Součástí vědeckého rasismu byla představa, že s využitím biologických poznatků lze vytvořit zdravější a lepší společnost. V souladu s touto teorií přijalo Švédsko roku 1934 zákon, podle něhož jsou někteří občané povinni podrobit se sterilizaci, aby se jim zabránilo v plození ‚méněcenného potomstva‘, a tím došlo k ‚ozdravění švédské rasy‘. Právní úprava z roku 1941 umožňovala nucenou sterilizaci žen i mužů trpících duševními poruchami, epilepsií, na základě zdravotního postižení anebo sociální situace … Po skončení druhé větové války už nebyla ideologie rozdílných ras s odlišnými vlastnostmi politicky akceptovatelná, ovšem pozůstatky švédské rasové nauky si dál žily svým vlastním životem … Rasistické smýšlení silně ovlivnilo i imigrační politiku Švédska. První švédský imigrační zákon, který vstoupil v platnost roku 1927, sledoval dva cíle: chránit švédské pracující před konkurencí cizinců a zachovat rasovou čistotu švédského národa.“

Když se o pár desítek let objevil John Ausonius. Většinový postoj byl sice již odlišný, určité schématické vnímání ale přetrvávalo.

„Erik Bongcam brzy přišel na to, že o vyvracení předsudků se snadno mluví, ale v praxi je to téměř nemožné. Když jej Robert Ascherg pozval do svého debatního pořadu, jeho první otázka zněla: ‚Jaká nálada panuje mezi vašimi lidmi po těchto útocích?‘ Erik i ho změřil pohledem a pohotově odpověděl. ‚Jaké mé lidi máte na mysli? Myslíte uppsalské vědce?‘“

I když se jedná o 544 stran, což odpovídá asi 12-13 hodinám, kniha se čte velmi dobře. Tamas střídá jednotlivé aspekty. Chvílemi tak sledujete Ausoniovo dětství, proměny jeho chování, to střídá popis společenského naladění, politická agitka a pátrání po vrahovi. Případ Laserového muže byl v mnohém přelomový. Ukázal, jak snadno se mohou kupit zdánlivě drobná pochybení, které pak vedou k fatálním důsledkům, jak nenápadně může začít věc podobného charakteru. Určitý mezník představoval i pro policejní práci. Zapojeno bylo veliké množství policistů, poprvé byl v pátrání použitý psychologický profil pachatele a úspěch přinesla mravenčí práce, díky níž byla odhalená snad jediná chyba, jíž se Ausonius dopustil.

Laserového muže ocení fandové non fiction, severské literatury i thrillerů (námět chtěl zpracovat i Stieg Larsson). Nebojte se počtu stránek, stojí to za to 🙂

Moje hodnocení: 97 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Tamas Gellert

Nakladatel: Absynt (2019)

Počet stran: 544

 

Kam dál:

Jeden z nás. Príbeh o Nórsku (ve slovenštině) a Dvě sestry Åsne Seirstadové nebo Ku-Klux-Klan. Tady bydlí láska Katarzyny Surmiak-Domańské. Všechna to jsou působivá a zároveň děsivá čtení. Príbeh o Nórsku patří mezi nejsilnější knihy, které jsem kdy četla.

 

Co budu číst:

Z reportážní literatury nejnovější absyntovku Všechny Louisovy děti Kamila Bałuka.

Teď mám rozečtený druhý díl mangy Sherlock, pak bych to viděla na Nedělní šachy s Tisem Silvestera Lavríka nebo Velkou chybu Adolfssonové.