K eseji Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních mám jen jedno zásadní: přečtěte si ho. Podle mě je ještě lepší než Feminismus je pro každého, jde totiž o kousek dál a ukazuje, jak může myšlenka feminismu fungovat v běžném životě.

Esej původně vznikla z dopisu, který Chimamanda Ngozi Adichieová napsala své kamarádce Ijeawele. Ta ji požádala o radu, jak by měla ze své dcery Chizalum vychovat feministku. První kniha Adichieové pojem feminismus vymezila, ukázala, co vše může být, co naopak jistě není a co je mu jen na základě předsudků nebo zaběhlého stereotypu podsouváno. V Milá Ijeawele píše o konkrétních doporučeních. Text by si měli přečíst nejen ti, co nějakým způsobem s feminismem souzní nebo prozatím jen koketují, ale také rodiče malých dětí a ti, kteří teprve rodinu zakládat budou. V mých očích je to shrnutí toho, jak by dítě (holčičky i kluci) mělo být vychováváno, aby z něj vyrostl člověk se zdravou sebedůvěrou, schopností kritického náhledu na sebe i okolí.

Za základní premisu výchovy/přístupu sama k sobě považuje Chimamanda Ngozi Adichieová konstatování: „Jsem důležitá. Jsem stejně důležitá. Žádné ‚kéž by‘, žádné ‚pokud‘. Jsem stejně důležitá. Tečka.“ A o to přeci jde, ne? Nikoho nelze brát/nemůžu sám sebe a priori považovat na někoho méněcenného. Ať zevními proměnnými nebo svým (sebe)náhledem.

Adichieová píše o důležitých věcech, které jsou často opomíjeny, brány jako samozřejmost, protože ‚u nás/v naší kultuře se to vždy tak dělalo.‘ Svoji kamarádku nabádá k tomu, aby nežila jen jako matka, aby byla celistvou osobností a nevyčítala si nezdary, byla na sebe hodná. Vždyť kolik prvorodiček zažívá pocit naprostého selhání a vlastní neschopnosti, když si s novorozencem nevědí rady. Přitom úplně zbytečně. Ijeawele také radí, aby dceři nevštěpovala genderové stereotypy a vnímala ji jako jedinečnou osobnost. „Nepoměřuj ji s tím, jak se má chovat dívka, a místo toho dbej na to, aby z ní vyrostl co možná nejlepší člověk.“

Důležité je vést dítě k lásce ke knihám, nejlépe tak, kdy jde rodič příkladem. Ve výchově je potřeba vysvětlovat, vytvářet tím v dítěti předpoklady pro kritické myšlení. Dítě/dospělý musí být sám sebou, není třeba se všem zalíbit. (Nejen) to je nezbytné pro vytvoření/udržení vlastní identity.

„Chizalum neuč, ať se snaží působit na druhé mile, ale ať se chová upřímně laskavě. A odvážně. Podporuj ji, ať říká, co má na srdci, co si opravdu myslí, ať mluví pravdu. A pokud to tak bude, pochval ji – obzvlášť když zaujme postoj, který není snadné zaujmout, postoj nepopulární, a zaujme ho proto, že zkrátka zastává takový názor. Pověz jí, že chovat se laskavě je důležité …  Vykládej Chizalum o jinakosti. Ať z toho jinakost vychází jako obyčejná, normální věc. Nauč ji, ať jinakost nijak nehodnotí. Ne proto, že je to fér nebo laskavé, ale prostě proto, že je to lidské a praktické. Jinakost je totiž v našem světě realita, a když jí budeš o jinakosti vykládat, připravíš ji na to, aby v téhle rozmanitosti uměla přežít.“

Tak co, co si myslíte o feminismu teď?

Moje hodnocení: 92 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Chimamanda Ngozi Adichieová

Nakladatel: Host (2018)

Počet stran: 94

 

Kam dál:

Jistě Feminismus je pro každého autorky.

 

Co budu číst:

Jednu knihu z trojice Normálně jiní Tammy Robinsonové, … s duší beadníka Jaroslava Irovského a Běsa Dity Táborské.