Stalo se vám někdy, že jste přečetli knihu a nevěděli jste, jestli se vám líbila nebo ne? Pokud ano, o jakou knížku šlo? Mně se to teď stalo s Múzou. Dočetla jsem ji před pár dny a prostě nevím. Pecka to není, propadák také ne. Ačkoli Jessie Burtonová vsadila u mě téměř na jistotu, nějak to nefungovalo.

Múza se odehrává ve dvou časových rovinách. Začíná v roce 1967 u Odelle Bastienové. Odelle absolvovala univerzitu na Trinidadu. Přijela do Londýna za vidinou lepšího života, chtěla by být básnířka/spisovatelka, ale prodává boty. Je černoška, což jí komplikuje hledání lepší práce, až nečekaně uspěje v galerii Skelton a začne tam pracovat v recepci pod vedením Marjorie Quickové, ostřílené profesionálky pohybující se ve výtvarném umění roky. I osobní život Odelle se mění. Její spolubydlící Cynth se vdává, Odelle tak zůstává v jejich bytě sama. Na svatbě Cynth se seznámí Lawriem Scottem, mladým bělochem, kterému před nedávnem zemřela matka. Lawrie je na mizině, nepracuje, žije v domě s druhým manželem své matky, s nímž nevychází. Má jen obraz, který mu matka odkázala. Později Odelle vyhledá v galerii, chci vidět nejen ji, ale také zjistit odhad ceny obrazu. Jindy odtažitou a vyrovnanou Quickovou obraz viditelně rozhodí, ředitel galerie je naopak nadšený. Měl ho namalovat španělský mimořádně nadaný malíř Isaac Nobles ve 30. letech 20. století. Jenže Quicková tvrdí něco jiného.

Děj přeskakuje do roku 1936. Rodina rakouského židovského obchodníka s uměním Harolda Schlosse přijíždí do Španělska, kde se seznamuje právě s Isaacem a jeho sestrou Teresou. Sarah (matka) i dcera (Olive) jsou z Isaaca nadšené. Když Sarah zjistí, že maluje, požádá jej, aby ji a dceru portrétoval. Olive sice maluje také, ale její potenciál zůstával až do pobytu ve Španělsku skrytý, rodiče netuší nic. Když je portrét hotový, Harold Schloss jej ihned nabízí k prodeji.

Obě dějové linky se prolínají a postupně odhalují nejen tajemství Lawrieho obrazu, ale také dobu, kdy Olive nebo Odelle žijí. Čtete tak o možnostech černochů v Londýně 60. let i o bouřlivém období ve Španělsku před vypuknutím občanské války. Židovský původ Harolda Schlosse je vzhledem k načasování také nezanedbatelný.

Proměnné super, ale trefa do černého to nebyla. V souvislosti s Odelle si nešlo nevzpomenout na Ifemelu z Amerikány. V jejich porovnání jistě vítězí Ifemelu. Španělská občanská válka mi zase připomněla knížky Když život ještě býval náš Marian Izaguirre nebo Čas mezi šitím Marie  Dueñasové, se kterými Múza také prohrává. Po uměleckých předmětech se pátrá třeba v knihách Charlieho Lovetta nebo v Georgette píše otci Anne Gesthuysenové. Všechny byly podle mě lepší než Múza. Neříkám, že v knize nejsou i dobré momenty. Jsou, jen celek je pro mě trochu rozpačitý.

Poznámka skoro pod čarou. Jestli přemýšlíte o obraze v úvodu článku, namaloval ho Bartolomé Esteban Murillo. Jedné se o sestry – svatou Rufinu a svatou Justu. Pověst o nich byla námětem onoho tajemného obrazu.

Moje hodnocení: 58 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Jessie Burtonová

Nakladatel: Argo (2017)

Počet stran: 464 stran

 

Kam dál:

Všechny výše uvedené knížky. Záleží na tom, jaké téma vás oslovuje více. Ale řekla bych, že třeba Amerikána je nyní skoro povinné čtení :o)). Nebo spíš dobrovolně povinné, aby povinnost neodradila.

 

Co budu číst:

Černé světlo od Petera Maye!