Ostrov s vůní čerstvého chleba

Mám moc ráda knížky o jídle. Tím nemyslím kuchařky nebo povídání o zdravých a nezdravých jídlech. Vždy je fajn číst o lásce k něčemu, v tomto případě tedy o lásce k jídle. Úplně nejlepší jsou podle mě jídelní romance. Děj je většinou jednoduchý a předvídatelný: třicátnice není spokojená se svým životem, nedaří se jí, uteče z města do nějakého zapadlého kouta nebo si myslí, že do zapadákova odjíždí vyřídit jen nějakou záležitost a pak se vrátí do své komfortní bezpečné zóny. Začne pracovat v kavárně (Kavárna na pláži), cukrárně (Báječný krámek s čokoládou, Rosiin sladký krámek snů) nebo peče chleba (Ostrov s vůní čerstvého chleba) a samozřejmě potká ideálního chlapa.

Všechny tyto knížky jsou ideální na dobu, když je vám smutno, máte pocit, že se nedaří, že byste od všeho také chtěli nejradši utéct. Hrdinky jsou normální ženské, které nejsou šťastné, pod vlivem okolností si uvědomují, že by mohly žít jinak, než jak tomu bylo doteď. Nejlepší z nich byla podle mě Ostrov s vůní čerstvého chleba. Dějová linka byla o něco malinko komplikovanější, objevil se i jeden zásadní zvrat, který jsem upřímně nečekala.

Hlavní hrdinka Polly mi byla moc sympatická, byla taková normální, civilní. Dostala docela naložena, ale dala to, nepoložila se, šla si za svým, i když ze začátku to vypadalo na nic moc. Krachující podnikání s manželem, osobní bankrot, odjezd z města, pronájem rozpadlého domu, nepříjemná domácí, postupně setkání s milými domorodci a podivínským Američanem, pečení chleba pro všechny i před odpor domácí, zamilování se, zklamání, láska k chlebu, místu i jednomu chlapíkovi. Po dočtení knížky jsem se přihlouple usmívala, ale o to přeci u takových knížek jde. Ano, je to romance, ale ne hloupá.

Velký prostor věnovala autorka nejen Polly a její životní horské dráze, ale také papuchalkovi. Přiznám se, že jsem si musela najít, jak papuchalk přesně vypadá.

Roztomilý, že? A to si představte papuchalka s nadváhou :o) schovaného v batohu, jak s Polly objevují nový svět.