Nenechte se zmást názvem, o červenou knihovnu rozhodně nejde, i když postavy jednotlivých příběhů by si to přály, resp. jsou přesvědčeny, že ‚šťastně až do smrti mají na dosah‘. Frank Tallis se inspiroval svou psychoterapeutickou praxí a popsal dvanáct vztahů/vidin vztahů pohybujících se mimo zažité/přijatelné konvence.

„Zubaře zavolali a on za ní přišel do pooperační místnosti. Vzal Megan za ruku a nejspíš jí řekl pár slov na ujištění a uklidnění. Nepamatovala si to, protože ho moc neposlouchala. Byla plně zaujatá jeho obličejem, který jí připadal výjimečně krásný a podle jejího názoru ztělesňoval hlavní klady mužnosti – sílu, zdatnost, úspěch. V jeho očích objevila něco velmi neobvyklého, něco, co bylo tak nečekané, že málem zalapala po dechu: vzájemnost, opětování. Chtěl ji stejně, jako ona chtěla jeho. Bylo to jasné. Proč to neviděla dříve? Když se snažil vzdálit, sevřela mu ruku o něco pevněji. Zatvářil se rozpačitě. Pochopitelně, že bych v rozpacích. Nemohl své city dát najevo, ne tam, ne před sestrami. Copak jí mohl vyznat lásku v pooperační místnosti? Musel mít na paměti svou pověst, byl profesionál. Megan byla lehce pobavená jeho divadýlkem, neohrabanými pokusy zastírat pravdu. Uvolnila stisk svých prstů a s naprostou jistotou věděla, že láska, kterou k sobě navzájem cítí, je tak silná, tak naprosto zdrcující, že spolu stráví celý zbytek života a velmi pravděpodobně spolu i zemřou.“

Příběhy se pohybují na hranici non fiction a beletrie, což zpřístupní místy odborný text širšímu poli čtenářů. Pokud bych tady psala, že Tallis se zabývá de Clérambaultovým syndromem, obscedantně kompulzivní poruchou, haló efektem, principem dětské lásky a zamilovanosti nebo kognitivně behaviorální terapií, je možné, že bych zaujala jen čtenáře pohybující se v pomáhajících profesích, ale ostatní bych odradila. Ale pokud napíšu, že v Tallisově knize budete číst o ženě, která se bezhlavě zamiluje do svého zubaře a snaží se k němu dostat bez ohledu na cokoli, o ženě, která truchlí po svém zemřelém manželovi, chybí jí hlavně jeden aspekt jejich soužití, nebo o muži, který marně hledá dokonalou lásku, vypadá to trochu jinak. Aspoň doufám. Rozhodně se to úplně jinak čte.

Každý příběh je vystavěn na skutečném pacientovi. Tallin mapuje jeho anamnézu, průběh obtíží, úspěchy a neúspěchy během terapeutickým sezení. K tomu přidává historická fakta, porovnává své pacienty s těmi popsanými v literatuře nebo postavami z pohádek.

„Princezna se probouzí z hlubokého čarovného spánku a hledí do očí svého vysněného pohádkového prince. Tato scéna se objevuje v šípkové Růžence od bratří Grimmů, ale už o více než to lety před ji vylíčil Charles Perrault v pohádce Spící krasavice. Je možné se tak hluboce, tak bleskurychle zamilovat? Nebo se něco takového stává pouze v pohádkách?“

Pokud se zajímáte o vztahy, jejich patologii a možnosti terapeutického ovlivnění, zkuste Posedlost láskou. Jednotlivé příběhy spolu nesouvisí, knihu tak můžete číst delší dobu po jednotlivých kapitolách, kontinuitu neztratíte.

 

Moje hodnocení: 80 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Frank Tallis

Nakladatel: Portál (2019)

Počet stran: 288

 

Za poskytnutí recenzního výtisku díky nakladatelství Portál, kde si můžete přečíst ukázku.

 

Kam dál:

Zkuste třeba Ženy, které milují příliš Robun Norwoodové. Nebo také Šílenou touhu tančit Elieho Wiesela. Opakovaně jsem doporučovala jeho Noc. Wiesel ale nepsal jen o zážitcích z koncentračního tábora, zabýval se také psychoterapeutickými tématy.

 

Co budu číst:

Královnu chaosu Zoë Kessleové.