Třetí týden Prečítaného leta patří knihám o přátelích. Těch není zrovna málo, vezměme to průřezem.

 

Dětské knihy

Vyrostla jsem na knihách Astrid Lindgrenové. Děti z Bullerbynu se mi líbily nejvíc. Už po několika málo větách na začátku jsem vrněla blahem (a vrním stále).

„Jmenuju se Lisa. Jsem holka, to se ostatně pozná podle jména. Je mi sedm a brzy mi bude osm. Někdy mi maminka řekne: ‚Jsi už přece mámina velká holčička, mohla bys tedy dneska utřít nádobí.‘

A někdy říkají Lasse a Bosse:

‚Malý holky si eště nesmějí hrát na indiány. Na to jseš ještě moc malá.‘

Tak to bych ráda věděla, jaká vlastně jsem, jestli velká, nebo malá. Když někdo myslí, že je člověk velký, a druhý zase, že je malý, je možná starý tak akorát.“

Děti z Bullerbynu patří do čtveřice nejoblíbenějších knih mého dětství. Vedle nich také Povídání o pejskovi a kočičce Josefa Čapka, Z deníku kocoura Modroočka Josefa Koláře (ten by patřil o do týdne o brýlích) a Dům drobných radostí Colette Vivierové.

S dcerou čteme hlavně knihy novější. Velcí kamarádi jsou Sam a Julie z Domu myšek Kariny Schaapmanové. Kamarády objímá malý medvěd v Obejmi mě, prosím Przemyslawa Wechterowicze s ilustracemi Emilie Dziubakové. Kniha je koncentrovaná roztomilost, kde vymazleným ilustracím sekunduje milý a nevtíravý text (a opačně). Náš favorit.

Devítiletá Valentýnka s  Jonášem, Péťou a Zuzkou vyrábějí mýdla s překvapeím (Valentýnka a narozeniny Ivany Peroutkové) a Martina s kamarády zase pátrají pro vrahovi psa v Kdo zabil Snížka? Petry Soukupové.

Pokud vaše chodí do školky nebo tam bude nyní nastupovat, sáhněte po ilustrovaném velkoformátovém Roce ve školce. Na úvodní dvojstraně se seznámíte se všemi dětmi ze školky a na 12 dvojstranách následujících je sledujete v průběhu celého školního roku. Kniha je ideální pro zvídavé děti, jež už dokážou udržet pozornost a jen rychle neotáčí stránky, a rodiče, kteří se nebojí vymýšlet všechny možné příběhy se školkovou kulisou.

 

Knihy pro dospělé

Nedávno jsem psala recenzi Kousků štěstí Anne Ch. Østbyové o čtveřici kamarádek ze střední školy, které se v 66 letech rozhodnou společně žít na Fidži. Lepší podle mě jsou Úterní ženy Moniky Peetzové. Těch je pět, jsou o něco mladší a určitě patří do kategorie nenáročné letní čtení.

Abych to genderově vyvážila, o trojici mužských kamarádů píše Jan Folný ve Víkendu v Londýně. První z nich je ženatý, má dvě děti a hemeroidy. V představách mu nechybí spousta sexu, v počítači také, s manželkou už to tak slavné není. Druhý je rozvedený alkoholik plánující sebevraždu a třetí dlouhodobě žije s partnerem, s nímž se pomalu začíná rozcházet v pohledu na životní priority. Společně vyrazí oslavit čtyřicátiny v Londýně, akce ale probíhá úplně jinak, než si představovali.

Velmi silný příběh přátelství dvou afghánských chlapců, později mužů, vypráví Khaled Hosseini v Lovcích draků (s žádnou z jeho knih chybu neuděláte, jen si k nim připravte zásobu kapesníků).

O přátelstvích méně konvenčních jsou třeba Doppler (a dva díly následující) Erlenda Loea, Kosmonaut z Čech Jaroslava Kalfaře nebo Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu Becky Chambersové.

O kamarádech z gymnázia, kteří místo nástupu na univerzitu dobrovolně narukovali do armády během první světové války, nyní poslouchám audioknihu Na západní frontě klid Ericha Marii Remarqua. Nezapomeňte také na jeho Tři kamarády :).

 

Hezký týden o přátelích.