Bez dlouhého úvodu a natahování – Případ Collini je nejlepší kniha, kterou jsem v posledních měsících četla. Výborná, skvělá, do detailů vypilovaná, dala jsem ji v minimálním možném čase a na potkání ji budu doporučovat.

Fabrizio Maria Collini je sedmašedesátiletý Ital dlouhodobě pracující v Německu. Nikdy se neoženil, neměl žádné přátele, nikomu neublížil, žil spořádaně. Třicet čtyři let pracoval jako nástrojař a později jako mistr ve firmě Daimler, před dvěma lety odešel do důchodu. Svůj život by s největší pravděpodobností prožil bez povšimnutí, kdyby jednoho dne nepřišel do luxusního hotelu, kde chladnokrevně zabil bohatého průmyslníka Hanse Meyera. V hotelové hale počkal, až přijede policie a zatkne ho. Ex offo mu byl přidělen Casper Leinen, advokát, který teprve před dvaačtyřiceti dny ukončil školu. Předem jasně prohraný případ. Collini se k činu doznal, o motivu ale mluvit nechce. Mlčí. A to zdaleka není jediná komplikace, Casper krátce poté zjistí, že oběť znal. Ve složité situaci nečekaně nalézá oporu u zkušeného advokáta Richarda Mattingera hájícího zájmy rodiny oběti.

„Chcete-li být advokátem, pane Leinere, musíte se jako advokát chovat. Převzal jste obhajobu jednoho muže. Dobře, možná to byla chyba. Ale byla to vaše chyba, nikoliv jeho. Teď jste za toho muže zodpovědný. Jste vším, co tam uvnitř má.“

Hans Meyer se až do své smrti jevil jako slušný člověk. Mohlo to být i jinak?

„Slušný člověk, říkáte? … Těch je málo. Mně je čtyřiašedesát a za svůj život jsem poznal jen dva slušné muže. Jeden už je deset let po smrti a ten druhý je mnichem v jednom francouzském klášteře. Věřte mi, pane Leinere, lidé nejsou černí ani bílí… Jsou šedí.“

Autor Ferdinand von Schirach sám jako advokát pracuje. A je to znát. Knihu vede jistou rukou, bez zbytečných kudrlin, postupuje logicky a věrohodně. Jeho Casper Leinen se snaží prolomit Colliniho mlčení, ale jen naráží. Coby zelenáč postupně začíná hrát vysokou hru. Svým přístupem i výsledky ale překvapí.

Mě zase překvapil von Schirach. Výborná a řemeslně zvládnutá kniha o zločinech, které nikdy nemohou být promlčené, o lidech, jimž byla znemožněna možnost dovolat se spravedlnosti (pokud přežili a o nějaké spravedlnosti vůbec mohli přemýšlet). O okolnostech, které pomohou pochopit motiv k vraždě, a o tom, že vrahem i obětí může být kdokoli a nic není tak jasné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Musím to napsat ještě jednou, výborná kniha, přečtěte si ji. A pak mi třeba dejte vědět, jak se vám líbila. Po dočtení jsem měla strašně velkou potřebu o ní a o pocitech, jaké ve mně vyvolala, mluvit. Třeba to budete mít podobně.

Moje hodnocení: 100 %

Nejde to jinak. Už po pár prvních stranách mně bylo jasné, že hodnotit budu hodně vysoko. Strana 160 zpečetila plný počet.

 

Bibliografické údaje:

Autor: Ferdinand von Schirach

Nakladatel: Host (2018)

Počet stran: 168

 

Kam dál:

V roce 2011 vyšla v češtině Ferdinandu von Schirachovi sbírka povídek Zločiny. Přiznám, že jsem ji nezaznamenala, napravím. Na podzim vychází jeho další povídková sbírka Vina, těším se, očekávání mám nyní veliká.

Doma mám už hodně dlouho A vo Viedenskom lese stále stoja stromy Elisabeth Åsbrink o (nejen) nacistické minulosti zakladatele IKEA Ingvara Kamprada. Během čtení jsem si na ni opakovaně vzpomněla.

Z novinek zasazených do období druhé světové války zkuste třeba Zlomené anděly Gemmy Liviero, ta mě ještě také čeká, recenze má ale výborné.

 

Co budu číst:

Když dočítám nějakou knihu, většinou vím, jakou budu pokračovat (nebo mám jen několik málo favoritů). Teď ne. Knih doma je hromada, ale číst se mi nechce. Případ Collini nasadil vysokou laťku a dojmy je potřeba vstřebat. Další kniha to může odskákat. Každopádně sáhnu do úplně jiné oblasti. Třeba po Anežce Viktorie Hanišové.