Rok zázraků není kniha na jeden nebo dva večery. Musíte si ji vychutnat a pořádně přečíst, abyste neprošvihli nic důležitého a mohli si text pořádně docenit. Autorka střídá minulost s přítomností, líčení války se prolíná s poetickými pasážemi. Přechody jsou někdy nenápadné, je potřeba dávat pozor, abyste neztratili nit.

Je to kniha o ztrátách, vyrovnání se s nimi, o tom, jak/jestli nám naše minulost dovoluje plnohodnotně žít současnost. Hlavní dějová linka se odehrává v roce 1947. Téměř devadesátiletá Marvellous žije na samotě v maringotce. Zažila tři velké lásky i bolestné ztráty. Neměla žádné dítě, i když sama coby porodní bába mnoho dětí odrodila. Tvrdí, že její máma byla mořská panna a nejlépe se cítila ve vodě. I Marvellous celý život plavala, aby zapomněla na všechny svá trápení. Voda tvoří více než polovinu našeho těla, podle Marvellous je tak logické, že se ve vodě vracíme ke kořenům, k naší podstatě.

Jednoho dne se náhodou setká s Francisem Drakem, mladým veteránem z druhé světové války. Viděl toho spoustu na frontě. Když myslel, že má všechny hrůzy za sebou a bude moct začít nový život, jen bezmocně sledoval další katastrofě. Zlomený odjel na venkov, kde chtěl doručit dopis muži, jehož syn mu ve válce umřel v náručí. Neznali se, ale Drake má potřebu poslední přání umírajícího splnit. Nejenže dopis předá, ale se setká také s Marvellous a možná se opravdu blýskne na lepší časy. Díky Marvellous, díky návratu k podstatě, vodě, díky uzavření kapitol, které by mu (nebo jim oběma) nedovolily dál klidně žít.

Blíží se příliv, řekla. Věděl, co má dělat.

Stáli na břehu a on z něj slezl dolů a brodil se řekou. Ledová voda mu sahala až po hrudník a košile a kalhoty se mu přilepily ke končetinám. A tam, kde přebýval temný celoživotní strach, teď nebylo nic: tu prázdnotu vyplňoval jen žal a minulost. Přikrčil se a voda mu vtekla do nosu a do uší a přemohlo ho stlačované ticho. Košile se mu vzdouvala a vlasy mu na hlavě stály a vyrůstaly na hladinu jako chaluhy a on pocítil uchvacující klid, když zvedl nohy ode dna a nechal se nadnášet proudem spolu s rybami a s plícemi plnými k prasknutí. … Všechno bude v pořádku … Už je to za tebou.

 Moje hodnocení: 80 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Sarah Winmanová

Nakladatel: Beta (2016)

Počet stran: 328

 

Kam dál:

Napadla mě třeba Něžnost Davida Foenkinose, nyní vyšla jeho nová kniha Záhada Henriho Picka, tu právě čtu. Zkuste také Žal je to s křídly Maxe Portera, Pěnu dní Borise Viana, Čekání na Bojanglese Oliviera Bordeauta nebo Na konci samoty Benedicta Wellse.

 

Co budu číst:

Viděla bych to na Jepici Jamese Hazela nebo/a V pasti lží B.A. Paris.