Sběrná kniha

Sběrná kniha je výborná, za mě přesně trefa do černého. Mám ráda knihy i filmy, dokumenty můžu číst i sledovat, takže jsem ideální cílová skupina.

Helena Třeštíková vybočila ze své tradiční role a ze zkoumajícího se stala zkoumaným. Celou knihu tvoří jeden velký rozhovor s Pavlem Kosatíkem. Dotýkají se všech zásadních témat, která byste asi logicky v souvislosti s Třeštíkovou čekali. Postupují poctivě sběrně, začínají rodinným zázemím, dětstvím, důležitými momenty v režisérčině osobním i profesním životě, které ji do určité míry formovaly a podílely se na jejím dalším vývoji. Většinu dokumentů Třeštíkové jsem viděla, ale přiznám se, že o jejím životě jsem s výjimkou několika málo střípků nevěděla nic. Takže první plus pro knihu.

Druhé velké plus je Pavel Kosatík coby zpovídající. Pro mě zaujal více pozic najednou. S Helenou Třeštíkovou se pohybují v podobné oblasti, z knihy je cítit, jak si vzájemně dobře notovali. Zajímavé bylo srovnávání jejich pohledů na různé dokumenty – z pohledu divák/autor i muž/žena. Kosatík v mnoha případech přibližuje, jak na něj jednotliví sledovaní působili, hodnotí nebo spíše polemizuje nad pojetím dokumentu. Třeštíková k tomu dodává autorský pohled, vysvětluje, proč dělala ta či ona rozhodnutí. Výborné.

Probírají spolu postupně všechny velké projekty. Začínají asi nejznámějšími Manželskými etudami. Byli to všechno mladí lidé, velmi brzy zakládali rodiny často bez dalšího zajištění, žili ve vnitřní i zevní nesvobodě. Třeštíková mj. popisuje zásahy cenzury, kterým nevadilo, že mladé rodiny nemají kde bydlet. Na druhou stranu v dokumentu nesmělo zaznít jméno hokejisty, který později emigroval.

Tvorba Třeštíkové má velký sociologický význam. Časosběrný dokument je v tomto nedostižný. U některých dokumentů (třeba právě u Etud) můžeme již nyní mluvit  o historické výpovědi. Naprosto jasně ukazuje, jak v dané době lidé žili, jaké měli možnosti, s čím se potýkali. O psychologické rovině nemluvě, maximální snaha o autentičnost nedává prostor pro hru dvojí tváře.

Dokumenty Třeštíkové mají velmi široký záběr, mapují zástupce různých společenských skupin. V projektu Mládež pracovala s učni, středoškoláky, umělci, delikventy a zdravotně postiženými. Navazovaly Ženy na přelomu tisíciletí s Dagmar Peckou, Bárou Batikovou, zdravotními sestrami, ředitelkou školy pro postižení, prostitutkami nebo narkomankou Katkou. Nejde jen napříč společností, ale také časem v dokumentech Paměť XX. století.

Pro mě z profesního hlediska byly velmi zajímavé dva dokumenty – Katka a Události Pavla Štechy. V obou případech nejde nezamýšlet se nad etikou natáčení. Kritické hlasy Třeštíkové vytýkaly, proč točila Katku, a dávala tak jí peníze na další drogy. I to s Kosatíkem rozebírají. Dokument představuje autentický materiál, jak se ze závislého člověka stává postupně troska, které je lhostejný i osud vlastního dítěte. Co víc dodat… Přínos je jednoznačný a jako odstrašující edukační materiál bude působit určitě více než pouhé varování ‚neberte drogy‘. A Katka by si peníze opatřila nějak jinak, buď by je ukradla, nebo se prostituovala.

Dokument o Pavlu Štechovi přinesl něco úplně jiného, než byl původní záměr. Během natáčení mu byla diagnostikována leukémie. Časosběr tak ukazoval jeho postupné umírání. Někdo to nazýval hyenismem, naopak Štech sám filmaře zval. Zajímavé téma k přemýšlení.

I další z dokumentů – René – vyvolával spoustu otázek, na hodně z nich kniha odpovídá. Co vás v souvislosti s ním napadá? Proč o něm točit? Co udělal tak zajímavého kromě toho, že kradl? Ale podívejte se na to z druhé strany. Proč kradl? Co ho formovalo? Dalo se tomu nějak předejít? Je možná náprava? Lze mu ještě někdy věřit?

Napadají mě další a další otázky. Může být vztah mezi filmaři a sledovanými rovnoprávný? Co z toho zúčastnění mají? Slávu? Pozornost? Možnost změny? Zpětnou vazbu? Peníze? Pocit závislosti? Cit – třeba v případě Reného? Do jaké míry je možné udržet si odstup? Co je a není etické? Natáčení se Štechem? Záznam kolapsu matky, která pohřbívá dceru?

Pokud vás napadly stejné otázky jako mě, Sběrná kniha je přesně pro vás. Na své si přijdou fanoušci dokumentu ve filmové i literární podobě. Neváhejte.

Moje hodnocení: 88 %

 

 Bibliografické údaje:

Autor: Helena Třeštíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem

Nakladatel: Paseka (2017)

Počet stran: 340

 

Kam dál:

Během čtení jsem si říkala, že se na nějaké dokumenty podívám znova, v novém kontaktu by to mohlo být zajímavé.

Pokud jste neviděli film Chlapectví Richarda Linklatera, mrkněte na něj.

Z knížek sáhněte po čemkoli od Petry Frýdlové, třeba Ženská vydrží víc než člověk, Ženám patří půlka nebe, Ženy v bílém, Ženy odjinud. Ukazují životy žen v různých časových obdobích, žen, které emigrovaly nebo naopak žijí jako cizinky v Čechách.

 

Co budu číst:

Nevím, co mám číst dřív. Nyní váhám mezi Entomologovým odkazem Petera Maye, Táním Lize Spitové nebo Trhlinou Jozefa Kariky.

 

Za zaslání děkuji knihkupectví Kosmas.