Sněhová sestřička je podle mě čtení přesně odrážející/dokreslující předvánoční atmosféru. Jestli ke konci roku bilancujete, máte rádi dojemné příběhy s nádechem tajemna nebo pohádky Hanse Christiana Andersena, neváhejte a sáhněte po ní. Litovat nebudete.

Juliánovi se během posledního roku úplně změnil život. Zemřela jeho starší sestra. Její smrt celou rodinu naprosto paralyzovala. Rodiče se uzavřeli do svého smutku a nedochází jim, že jejich dvě další děti, Julián a Augusta, je v tomto čase potřebují víc než kdykoli předtím.

„Máma s tím svým pořád stejným účesem, táta a jeho pořád stejné brýle. Přesně takhle vypadali celý můj život. A přesto se v posledním půlroce nějak změnili. Jako by tu místo nich seděly jejich kopie. Dvě kopie, které úplně nevědí, jací byli naši dřív. Jak táta vždycky plánoval, co bychom mohli dělat o víkendu anebo v průběh roku, a jak se těšil tak moc, až nadskakoval na židli nadšením. Nebo jak máma často vyprávěla, co vtipnýho zažila v práci, a smála se přitom tak nahlas, až mi z toho bylo skoro trapně, zatímco můj táta říkal, že tenhle smích zbožňuje, že se kvůli němu do mámy zamiloval.

Jenže teď už takoví nebyli. Nebyli sami sebou, mým rodičům se akorát podobali.“

Do Vánoc zbývá už jen pár dní. Ulice jsou nazdobené, u Juliána doma nic, žádné svíčky, nic nesvítí, nevoní, adventní mosazný svícen leží zaprášený, nepovšimnutý. Julián je osamělý, stýská se mu po sestře, rodičích, po všem, co bývalo. A pak potká Hedviku, upovídanou holku s kudrnatými rozevlátými vlasy, mezírkou mezi zuby, červeným baretem a kabátkem. S ní se po dlouhé době Julián může smát. Hedvika ho pozve k sobě domů, kde to vypadá jak z vánočního katalogu, pijí spolu horkou čokoládu, jedí míchaná vajíčka. Julián je opět sám sebou, nejen stínem jako jeho rodiče.

Sněhová sestřička patří mezi nejlepší knihy, které jsem v tomto roce četla. Smutný dojemný příběh, ukápla i slza. Psát o smrti dítěte a dopadu toho na celou rodinu, rodiče i sourozence, je z mého pohledu jedno z nejtěžších témat. Maja Lunde v ději skloubila životní etapu skutečné rodiny s pohádkovými/fantasy prvky. Propojuje protiklady, radost a smutek, život a smrt, setrvávání v minulosti i vyhlídky na budoucnost. Už tak dobrý text o několik úrovní pozdvihují ilustrace Lisy Aisato. Naprosto věrně odrážejí dějovou linku i emoce, které vyvolává. Jestli můžu radit, nelistujte moc dopředu. Ilustrace vám prozradí všechno, samy vypráví. Až knihu dočtete, projděte si ještě jednou, všímejte si detailů, výrazů v obličejích, atmosféry. Krásná kniha.

 

Moje hodnocení: 100 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Maja Lunde

Ilustrace: Lisa Aisato

Nakladatel: Host (2019)

Počet stran: 199

 

Kam dál:

Předchozí knihy Majy Lunde (Historie včel nebo Modrá). Lisa Aisato ilustrovala mj. i životopis Astrid Lindgrenové.

 

Co budu číst:

Kolem Jakuba Michala Vrby.