Psát, že Kazuo Ishiguro je britský spisovatel japonského původu a nositel Nobelovy ceny za literaturu pro rok 2017, je asi zbytečné. V hledáčku jsem už nějakou dobu měla dvě jeho knihy – Soumrak dne a Pohřbeného obra. Na první jmenovanou konečně došlo. Ne v knižní, ale v audio podobě. A je to veliká paráda ve všech aspektech.

Pan Stevens se jako majordomus narodil. Nic jiného ani dělat nemohl. Základy řemesla okoukal od svého otce, zbytek piloval dlouhé roky své profesní kariéry. Celý život řešil otázku důstojnosti, ta byla pro něj hybatelem všeho. Správného majordoma nerozhodí nic, s ledovým klidem si diskrétně odkašle, upozorní na situaci a vše vyřeší. Následky všeho odstraní… Správný majordomus na sobě musí celý život pracovat, aby něčeho takového dosáhl.

Takovým byl na sklonku života jeho otec. I ve velmi složité situaci se projevoval jako důstojný v souladu s postavením, podle Stevense byl tak velkým majordomem. A takovým se toužil stát i Stevens. Neoženil se, své pocity a postoje nedával najevo. Působil upjatým dojmem, ze své role vystupoval, jen když byl sám. Nikoho si nepřipouštěl k tělu. A pokud se již tak stalo, sympatie nedal najevo, osobní vztahy by jej jen rozptylovaly od práce. Vztah se pak snažil přebudovat a vrátit do přípustné roviny. Ač to v danou chvíli bylo kontraproduktivní.

O své práci nebo pánovi nepochyboval. Organizoval konference s politickým pozadím v  pánově domě, sledoval jeho příklon k myšlenkám nacistického Německa. Povinnost a služba vždy stály na prvním místě.

V praxi nelze k zaměstnavateli zaujímat kritické hledisko, je třeba mu sloužit. Majordomus, který projevuje svůj názor, postrádá zásadní vlastnost, a to inteligentní (ne bezduchou) loajalitu. Musí dospět k momentu, kdy přestane posuzovat svého zaměstnavatele. Důvěřuje zaměstnavateli, který je podle něj moudrý a důvěryhodný.

Až na sklonku života vystoupil ze svého profesního stínu. Ve službě nového zaměstnavatele, na cestě za bývalou hospodyní.

Prožitek z textu jeho audio verze jen umocňuje. Už když se podíváte na titulní fotografii Jana Vlasáka, víte, že to bude fungovat. A ono to funguje hodně dobře, lepší hlas by se hledal asi velmi těžko. Vlasák má dokonalý odstup, nadhled, ani na vteřinu nepochybujete, že k vám opravdu promlouvá britský majordomus z minulého století. Roli zvládl do nejmenšího detailu, typický upjatý suchar v ryzí verzi. Knihu jen nečte, je to audio one man show. Zaníceně přesvědčuje o tom, v co celý život Stevens věřil, pro co žil. Důraz klade vždy na správném místě, situačně mění rychlost řeči, Stevensovým tvrzením, jeho pravdě či pohledu na věc tak dodává patřičný důraz. Je důstojný, je majordomus Stevens. Velký muž v malé roli.

Mluvené slovo velmi vhodně doplňuje nenásilná předělová hudba. Radost poslouchat. A samozřejmě i číst. Pokud budete poslouchat/číst pozorně, uvědomíte si, jak je kniha vydaná v roce 1989 a zasazená do mezi- a poválečné doby stále velmi aktuální.

 

Moje hodnocení: 91 %

 

Bibliografické údaje:

Autor:  Kazuo Ishiguro

Vydavatel: OneHotBook

Délka: 7 hodin 25 minut

 

Recenzní audioknihu poskytlo vydavatelství OneHotBook prostřednictvím portálu Audiolibrix, kde si můžete poslechnout i ukázku.

 

Co budu poslouchat: 

Zálusk mám na Povídání o pejskovi a kočičce v podání herců Dejvického divadla. Ivan Trojan v roli vypravěče, Jaroslav Plesl jako pejsek, Veronika Khek Kubařová jako kočička nebo Miroslav Krobot coby Josef Čapek. Pro mě veliké lákadlo.

 

Co budu číst: 

Vrátila jsem se na můj oblíbený sever a čtu Rašeliniště Susanne Janssonové.