Srdcový král Hanny Krall představuje další ukázku skvělé polské reportáže. Vznikal ale velmi komplikovaně. Kniha byla původně psaná na objednávku. Reportérku kontaktovala přes prostředníka žena žijící v Izraeli, Izolda Regensbergová, aby o jejím životě napsala knihu. Bylo to v osmdesátých letech, Hanna Krall v té době neměla ani na letenku do Izraele. Její dvě knihy komunisté kompletně zničili – matice jedné ještě před tiskem i čerstvé výtisky té druhé. Smutek v nich zachycený byl pro režim neakceptovatelný. Izolda ale toužila nejen po knize, jejím hlavním cílem bylo natočení životopisného filmu, kde by ji hrála Elizabeth Taylorová. Chtěla ukázat, co vše je člověk schopen udělat pro druhého z lásky. S Hannou Krall se nakonec dohodly, ale s výsledkem nebyla Izolda spokojená. Vadilo jí málo stran, ona si objednala knihu o hodně tlustší.
Reportérka se snažila vzniklé nedorozumění vysvětlit. ‚Čím větší je zoufalství, tím méně je potřeba slov.‘ Ale neuspěla. Izolda její koncept nepochopila. Chtěla víc. Víc slov, víc líčení prožitých hrůz, víc citu, víc lásky k manželovi, jejímu srdcovému králi.
Jenže víc čehokoli opravdu není potřeba. Velkou knihu nedělá jen počet stran. Základ představuje velké téma a/nebo velikost/um jeho uchopení. Hanna Krall píše jasně, úderně, nepotřebuje omáčku okolo. Ta je zbytečná a odvádí pozornost od podstatného. Píše o tom, jak moc může být člověk dobrý i zlý. Původně napsaná kniha Vyhraná válka Izoldy R. nakonec nikdy nevyšla. Izolda ji stále chtěla rozšířit a reportérka knihu na osmnáct let odložila. Až ji napsala podle sebe, ne na zakázku. Psala o Izoldě, ale podle Hanny Krall. Jistou rukou provedla čtenáře jejím životem. Zachytila spoustu zlomových okamžiků, na první pohled nenápadných, jež se později ukázaly jako zásadní. Kdyby se nestaly, vše by mohlo být úplně jinak. Ono kdyby se knihou táhne jako červená niť.
Kdyby si Izolda nešla převázat nové tkaničky do bot ke své přítelkyni, neseznámila by se se svým budoucím manželem.
Kdyby nebyli Židé, nedeportovali by (nejprve) manžela do koncentračního tábora. Žila jen pro jeho záchranu, ačkoli dlouho nevěděla, jestli vůbec žije.
Kdyby ji nepovažovali za prostitutku, nevěděla by o Mauthausenu, kde nakonec skončil.
Nejela by do Vídně.
Kdyby nebylo Vídně, zůstala by ve Varšavě. Zahynula by za povstání, ve sklepě, jako matka.
Kdyby neutekla z Gubenu, vyhnali by ji s ostatními ženami.
Došla by do Bergen-Belsenu. Zrovna když tam byla epidemie tyfu.
Pánbůh zřejmě rozhodl, že má válku přežít.
Nebo ne. Rozhodl se, že má zahynout, ale ona si postavila hlavu a neposlechla ho. Jen proto přežila.
…
Je možné, že Pánbůh ten den osvobodil Osvětim právě kvůli ní? Jako revanš za boty pro Irmu Jabłońskou?
…
Válka skončila, uvažuje. A já žiju. Je to válce. Proč z toho vůbec nemám radost?
Reportérka i na onom malém počtu stran dokonale vystihla zmar, bezvýchodné situace, kdy by většina vše vzdala. Izolda ale ne, šla si za svým. Viděla tolik smrti, ale upnula se k života manžela, o němž v tu chvíli ale nevěděla vůbec nic. Vznikla tak výpověď o událostech, na které nikdy nesmíme zapomenout. Je stále třeba si je připomínat. Hanna Krall napsala o hodně víc než knihu, podle které měl vzniknout film s Elizabeth Taylorovou.
Moje hodnocení: 90 %
Bibliografické údaje:
Autor: Hanna Krall
Nakladatel: Absynt (2018)
Počet stran: 136
Kam dál:
Rozhodně Noc Elieho Wiesela. Opět útlá kniha o holocaustu s naprosto zásadním významem. Pro mě jedna z nejsilnějších knih, které jsem četla.
Pokud chcete objevovat polskou reportážní školu, sáhněte do knihách Ryszarda Kapuścińského, Wojciecha Tochmana, Katarzyny Boni, Katarzyny Surmiak-Dormańské nebo Filipa Springera. Jedna kniha od každého autora je dostupné i v češtině.
Co budu číst:
Chybí mi přečíst Šáhinšáha právě Ryszarda Kapuścińského. Česky vyjdou také Dvě sestry Åsne Seierstadové a Kapuścińského Impérium, obě jsou už dostupné ve slovenštině.
Ve slovenštině mě čeká třeba Eli Eli Wojciecha Tochmana nebo A vo Videnskom lese stále stoja stromy Elisabeth Åsbrink.
Napsat komentář