Dočetla jsem Šťastnou knihu a jsem o něco šťastnější. Opravdu. Během čtení se mi opakovaně chtělo zakřičet to znám, heuréka, jupí, nejsem v tom sama, paráda, díky… Chápavé pokývání hlavou střídal smích, když jsem viděla sama sebe v naprosto stejné (často trapné, obtížné, nezáviděníhodné) situaci.
Jsem dokonalá cílová skupina. Barbora Šťastná má ráda seznamy (stejně jako třeba Erlend Loe v Naivní.Super), zkusím to s nimi také. Je to pro mě ideální kniha, protože:
* školu už mám nějaký ten pátek ze sebou
* jsem vdaná (ne čerstvě), oba s manželem máme pocit, že doma toho děláme strašně moc. Jeden z nás oprávněně :o).
* mám dceru. Sice ještě maličkou, ale to je jedno, vše se točí bezvýhradně okolo ní.
* chronicky nestíhám
* mám ráda pořádek, ale den prostě nenafouknu, je tedy čas na kompromisy. Nedostatky vidím naprosto zřetelně a stále.
* jsem k sobě hodně kritická, někdy asi až moc
* malá kabelka je pro mě nereálná, musím mít velkou, kam se vejde vše potřebné. Velká kabela=velký chaos. Pro peněženku platí to stejné.
* mám ráda stereotyp, je uklidňující, o to radši z něj občas vybočím. Není nad drobnou rebelii v každodenní rutině.
* kupuji věci, které jsou naprosto zbytečné, ale já je v danou chvíli nutně potřebuji a doma odložím
* mám neustálý pocit neurčitého strachu, úzkosti, i když to není v danou chvíli potřeba
* odkládám věci na později. Znáte to, až, kdyby, hned co, zítra, příští týden, měsíc, rok, během dovolené, po Vánocích… pak se divím, kam všechen ten čas zmizel.
* nedám dopustit na teplé ponožky a asi 105x jsem viděla Sex ve městě :o)
* chci se každý večer odlíčit, neusnout při čtení nebo u televize, ale ne vždy se mi to povede
* a hlavně: chci být šťastná – a jsem, jen si to někdy zapomínám uvědomit.
Pokud jste na tom podobně a knížku jste nečetli (y- je to čtení spíš pro holky), jděte jednoznačně do ní. Je o životě, napsaná naprosto civilně, vtipně, ale ne moc, aby to působilo prvoplánově nebo škrobeně. Měla jsem pocit, jako bych knihu psala já. Tím nechci říct, že jsem právě odstartovala literární kariéru, jen jsem se v knize našla. Nějaký detail sem tam, to je jedno, základ tam prostě je. Nejvíc ji logicky ocení pracující matky (i když tohle označení nesnáším). Mladší si ji jistě můžou přečíst také, pobaví se, jen s největší pravděpodobností plně nedocení tu přidanou hodnotu. Aspoň budou vědět, co je čeká. I když si budou říkat, že ony budou vše zvládat lépe. Povíme si. Také jsem si říkala, že nikdy, ale opravdu nikdy, nebudu dělat stejné věci, které dělala moje máma a které mě neskutečně vytáčely. Co myslíte…
A víte co? Už během čtení jsem byla šťastná (a ne až po dočtení :o)). Nekupuji ženské časopisy, nedělám si testy, jaká jsem v různých aspektech. Můj profesní náhled a lehká skepse mi v tom brání, nečtu ani motivační věci, Šťastná kniha je ale trefa do černého. Jeden můj vyučující obecné psychologie říkal, že vůle je systémotvorná. Pokud není, není nic, třeba nutnost začít dělat to, co vás nebaví, ale je to potřeba, cvičit, uklidit, pověsit pračku, i když se vám chce zoufale spát, vyklidit myčku, mít čas sama na sebe… Pracuji tedy na vůli (někdy) a ono to funguje (pokud vůli udržím dostatečně dlouho). Šťastná kniha ukazuje, jak můžete být šťastná tady a teď bez podmínek, jak se vykašlat na coby/kdyby. Nebo spíše, jak si uvědomit, že už šťastná jste, jen jste na to v záplavě povinností zapomněla.
Moje hodnocení: 91 %
Bibliografické údaje:
Autor: Barbora Šťastná
Nakladatel: Motto
Počet stran: 232
Kam dál:
Ještě před dočtením Šťastné knihy jsem koupila dvě autorčiny další (Jak jsem sebrala odvahu a Dobrá tak akorát).
Schopnost prožívat každodenní štěstí by k dokonalosti mělo vypilovat Hygge.
Co budu číst:
S Barborou Šťastnou chvíli počkám, fáze těšení se nemá chybu, ta mě také dělá šťastnou :o). Vím, že knihy mám doma, nejsou jen tak odložené v koutě jako ty ostatní nutně potřebně nepotřebné věci, můžu je kdykoli začít číst. Byla by škoda to teď přepálit, držím se pravidla dobrého pomálu. Přečetla jsem ale Dospělost je mýtus a výborně jsem se pobavila. Teď je ten správný čas na Mrzouta Tuoma Kyröa.
Napsat komentář