Knihy autismu primárně nevyhledám, komiksy napříč tématy pro změnu ano. Komiks o autismu autorky s Aspergerovým syndromem … co s ním? Přečíst :).

A ještě, že tak, je to další velmi milé knižní překvapení. Za krátkou dobu, co mám Stínku přečtenou, jsem ji stihla ve svém okolí opakovaně doporučit. Ocení ji nejen čtenáři komiksů, ale kdokoli, kdo má ve svém okolí někoho s poruchou autistického spektra, resp. chce pochopit, proč se lidí s touto vývojovou poruchou chovají jinak, často zdánlivě nepochopitelně. Daniela Schreiter, autorka, hned v úvodu vysvětluje, že Stínka není univerzálním návodem, jak rozlousknout autismus v obecném pojetí, nedává klíč k pochopení celé problematiky. Velmi precizně však vysvětluje jeden konkrétní Aspergerův syndrom, ten svůj, tj. u stínky, dívky/ženy, která se cítí jako z jiné planety.

O lidech s poruchou autistického spektra se toho můžete dozvědět hodně. Mají svůj svět, problém v sociální komunikaci, nedrží/nepotřebují oční kontakt, často jim vadí kontakt tělesný. Mají rádi to své – prostor i zaběhlou rutinu, daný denní režim, zvyky, naopak na změny reagují negativně. To vše je jasné, ale chybí vysvětlení. Tuto mezeru Stínka dokonale vyplňuje.

Provází svým dětstvím, vztahy s rodinou, vrstevníky, později partnerskými. V kresbě ukazuje/vysvětluje své chování, vnímání sebe sama i okolního světa. Snaží se překročit svůj stín, tj. být stínkou, aby se co možná nejvíce přiblížila většinové společenské normě, ačkoli ji to stojí spoustu úsilí a do jisté míry tím popírá sebe sama a nabourává svůj svět, svou jistotu.

„Chaotický svět kolem mě je kategorizován do přehledných částí, abych je dokázala pojmout. Když jsem byla dítě, existovala tak pro mě cesta do školy, cesta do obchodu atd. To byl ‚známý‘ svět. Dokázala jsem zvládnout jen to, co jsem důvěrně znala. Všechno ostatní pro mě byla nepřekročitelná  nová země, na kterou jsem nemohla vstoupit, dokonce ani, když ležela v bezprostřední blízkosti … Známé cesty mi dodnes dávají pocit jistoty.“

„Moje věci, ať to byly hračky, tužky, knížky nebo obyčejné předměty denní potřeby, byly tím, co dělalo můj svět kompletní. Dávaly mi jistotu. Už jen se na ně podívat nebo se jich krátce dotknout mě naplňovalo nevýslovným štěstím. Proto jsem jen těžko snášela, když se jich dotýkal někdo jiný.“

„Kvůli neustálému zaplavení podněty a stresu, který ve mně všední den vyvolával, jsem spotřebovala veškerou energii na celý den. Nezřídka jsem byla úplně prázdná už ve škole, protože jsem se teprve musela naučit, jak si rozdělit síly. Když jsem přišla domů, byla jsem úplně zničená. Mít po vyučování ještě sociální kontakt s jinými dětmi nebo chodit na kroužek? Nemyslitelné!“

„Oční kontakt jsem nadále nezvládala. Proč také, člověk přece očima neposlouchá, ani nemluví. Proč se tomu přikládá takový význam?“

„Ale to neustálé přetvařování, to množství podnětů a trvalý strach z odmítnutí a z chyb si vybíraly svou daň. Výrazně přibylo stavů přetížení … Automaticky se pak snažím uniknout podnětům a chovám se odmítavě nebo působím nepřítomně.“

Kresba je jednoduchá. Několik prvních stránek je barevných, zbytek černobílý. Přiznám, že mě obsah natolik zaujal, že jsem si této změny všimla o hodně později. Absence barvy představuje grafické vyjádření stínu, pocitu jinakosti, kterou autorka prožívala/prožívá. Některá políčka jsou úderná, vtipná, hluboká i smutná zároveň, záleží na tom, z jakého úhlu nahlížíte.

Sečteno a podtrženo, výborné. Jestli vám problematika autismu jen trochu zajímá, neváhejte. Daniela Schreiter klepla hřebík přesně na hlavičku. Její komiks mně doplnil spoustu informací, na kterých si mnohé odborné publikace vylámaly zuby.

„Autismus je způsob bytí. Vnímáme svět zvláštním způsobem a částečně s ním i jinak zacházíme. Někdy při tom potřebujeme pomoc a podporu, někdy také jednoduše pochopení, ohledy a ochotu naslouchat. Nežijeme v jiném světě, ale v tomto. A většinou se také přizpůsobujeme, co nejlépe to jde…“

 

Moje hodnocení: 100 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Daniela Schreiter

Nakladatel: Portál (2019)

Počet stran: 160

 

Za Stínku díky nakladatelství Portál, kde se můžete podívat na ukázku.

 

Kam dál:

Podivný případ se psem Marka Haddona, Řvi potichu, brácho Ivony Březinové, Jak to vidím já Temple Grandin, Lukáš a profesor Neptun Petry Štarkové,  Autismus & Chardonnay Martina Selnera, Kluk z kostek Keitha Stuarta nebo Nejsem jako vy Jodi Picaultové.

 

Co budu číst:

Stále Akvárium. Snažím se dopsat recenzní resty z prázdnin, píšu tak nyní rychleji, než čtu.