Strážci Země se ke mně dostaly díky blogu. Snažím se mít/chci mít alespoň rámcový přehled o novinkách, Strážce jsem zaznamenala, ale v první vlně nečetla. V té druhé už ano. Velmi kladně hodnocená netradiční fantasy českého autora zafungovala jako dobré lákadlo.

Přiznám se, že se začátku jsem se s textem trochu prala. Částečně za to může načasování, knihu jsem začala číst po reading copy thrilleru Strach Francka Thillieze (až vyjde, mrkněte na něj). Po drsných vraždách přišel poetický text o Zemi a životě na ní, snaze o zachování rovnováhy v nových pořádcích. Je to mix lásky/úcty k přírodě, možnostech (ko)existence a evoluce v originálně vystavěném fantasy světě. Jakmile jsem jazyku přivykla a začala se orientovat, bylo čtení úplně o něčem jiném.

Strážci Země ji hlídají od nepaměti. Většinu času prospí, budí se, když je potřeba. Ovládají živly, jednají naprosto nesobecky, nesledují své zájmy, jde jim o harmonii a spokojenost obyvatel Země. Dlouhou dobu spal i Olaw. Když procitne, zjistí, že jeden ze strážců zmizel. Snaží se zjistit, co se strážci stalo, je konfrontován se světem, který nezná.  

„Lid ohně s hrůzou vzhlížel k nebi, jak dým propadá skrze mraky a zastiňuje světlo, jako by nadcházel večer. Zem se jim zatřásla pod nohama. Rána projela okolím a hora na vrcholku pukla. Za mohutného chvění do nebe tryskala láva a sežehla vše, co jí stálo v cestě. Všichni tvorové se dali na úprk. Ti v okolí neměli šanci uniknout a byli zaživa pohřbeni. Na ty ve větší vzdálenosti se spustil ohnivý déšť, propaloval jim kůži a přitloukl je k zemi. Stromy a rostliny mizely v popelu. Mužíci z ohně sopku zděšeně opouštěli a hněvali se na obra za to, co způsobil.

…

Tehdy byl vzhůru jeden ze strážců, který měl za úkol hlídat svět. Bezmocně chodil po krajích a míjel všudypřítomnou smrt. Nemohl pomoci umírajícím a pozbývalo smyslu budit ostatní. Procházel pustinou a vzpomínal na zvířata a krajinu plnou života, než ho žal přemohl. Pak raději ulehnul ke spánku.

Svět se ochladil a ledovce pokryly většinu pevniny. Éra velkých plazů navždy skončila a na jejich místo postupně nastoupily jiné formy života.“

Mezi ně patří i člověk, jehož myšlení je strážcům naprosto cizí. Aspoň tedy většiny z nich. Někteří se nebojí říkat zakázané, postavit se útlaku, ale dělají tak se sebe terč útoků mocnějších, kteří je potřebují umlčet.

„‘Proč by tě chtěli usmrtit? Kvůli hladu? To se pojídáte navzájem? Nebo bojujete o teritorium jako smečka nebo stádo?‘

Otázky ji zaskočily. Zvedla hlavu. Přes plnovous na ni zíraly dobrácké oči. Uvědomila si, že pochází z odlišného světa. ‚Ano, chtějí nás les už roky. O lidech toho moc nevíš, viď?‘

Olaw zakroutil hlavou. ‚Jste pro mě nový druh, ale od dávných věků Země jsem jich poznal mnoho.‘“

Kniha je určena mladším čtenářům. Děj je v určitém okamžiku předvídatelný, ale zážitek ze čtení to neubírá. Styl, který mně ze začátku vadil, jsem v průběhu čtení plně docenila. Na vykreslení Crlíkova světa, strážců, jejich pomocníků i protivníků s filozofickým (ale naprosto nenásilně podaným) podtextem se velmi dobře hodí.

 

Moje hodnocení: 85 %

 

Bibliografické údaje:

Autor: Tomáš Crlík

Nakladatel: Fragment (2019)

Počet stran: 248

 

Ukázku si můžete přečíst tady.

 

Kam dál:

Zkuste i autorovu prvotinu Galgad.

 

Co budu číst:

Kdo ví, kde budu zítra – rozhovor Jindřicha Šídla a Tomáše Etzlera, Stellu Takise Würgera nebo Ptáky se zlomenými křídly Aișe Kulinové.