Prosté, jednoduché, s velkým potenciálem zaujmout a nenásilně pomoci. Malého Toníka trápí poslední dobou noční můry. Zdá se mu, že na něj najíždí velké náklaďáky, probouzí se s brekem a strachem znovu usnout.
„Večer se Tonda bál jít spát. Jednou, když mu maminka dávala pusu na dobrou noc, jí povídá:
‚Já nebudu spát vůbec. Budu vzhůru celou noc, aby se mi znovu nezdál ten ošklivý sen.‘
‚To nemůžeš,‘ odpověděla maminka. ‚Musíš přece spinkat. Všichni musí v noci spát. Jinak by druhý den nestál za nic.‘
‚To je mi jedno, stejně budu vzhůru celou noc,‘ prohlásil Toník rozhodně.
Brzy nato stejně usnul, ale zlého snu se bál tak, že kdyby to bylo jen trochu možné, bránil by se spánku celou noc.“
Rada maminky moc úspěšná není, Toníkovi ale dokáže pomoci babička.
Útlá knížka o dětském strachu/úzkosti s příběhem pro děti a vysvětlením a možnostmi, jak k (nejen) nočním můrám přistoupit, pro rodiče. Dětská fantazie je bezbřehá. Někdy stačí jen nepatrná poznámka, zážitek, který sám o sobě nemusí být primárně nepříjemný, ale pokud si k němu dítě přidá svou nadstavbu, argumentuje neochvějnou černobílou logikou, může se z něj velmi rychle stát problém. Prostá vysvětlování a utěšování rodičů, že se bát nemusí, nestačí. Popření strachu, snaha o jeho vytěsnění řešením jistě není, protože i strach má v dětském vývoji své nezastupitelné místo. Ben Furman nabízí možnost, jak rozpoznat strach iracionální, jak mu čelit. Učí s ním pracovat a zamezit vzniku strachu ze strachu nebo úzkosti, u které se spouštěč hledá o něco hůř.
Dětský čtenář má možnost identifikace, něco podobného jako on prožívá i postava z knížky. U ní se to vyřešilo, proč ne u něj? Spousta ilustrací a rady pro rodiče představují pěkný bonus.
Moje hodnocení: 90 %
Hodnocení dcery: Bylo to dobré a poučené
Pozn.: nevymýšlím si, opravdu to řekla. Také se chodí přiznávat ke spoustě drobností, aby z nich neměla noční můry :).
Bibliografické údaje:
Autor: Ben Furman
Ilustrace: Mathias Weber
Překlad: Johana Sandqvist
Nakladatel: Portál (2020)
Počet stran: 32
Co budeme číst:
Pohádky Na velrybě Petra Chudožilova. A já sama dočítám Tmu Sigri Sandberg.
Napsat komentář